Plošná hygienická opatření vyloučil premiér Andrej Babiš, takže budou zavedena od prvního září. Roušky všude, ve školách na chodbě, ve třídách ne. Tamhle jo, tamhle ne. Měl by na to být semafor. Jenže semafor se už vyzkoušel, je osemaforovaná celá republika a není to k ničemu, protože se to plesklo plošně, přesně tak, jak to Babiš vyloučil.

Je za tím zjevně obava, že se do korony připlete opravdová chřipka a lidi nebudou vědět, jestli mají koronu, která je statisticky sledovaná, nebo chřipku, která tolik sledovaná není, ale drobet se na ni umírá. Navíc je zde ten tlak ze zahraničí. Všude mají politiky a hygieniky a výkaznictví a všude musí prokazovat činnost. Takže Řecko vyhlásí speciální buzeraci na Česko, Babiš zavolá řeckému protějšku, ten to odvolá a buzerace pokračuje pod hlavičkou buzerace namátkové. Není tedy divu, že se stalo, co se stalo.

Má to háček. V březnu nikdo nevěděl, o co jde, a informace byly hrozivé. Lidi šili roušky a nevadilo jim to, protože rozumně pochopili, že nastala nepředvídatelná situace a absenci roušek může vyčítat vládě vyšeptalý Fiala. Uplynulo pět měsíců a jsme jinde. V březnu se lidi řídili příkazy, protože je pokládali za rozumné. A ony vcelku byly, jak se ukázalo – pandemickou krizí jsme propluli s výsledky lehce nadprůměrnými, i ty ekonomické škody se zatím nejeví tak katastrofální, jak se předvídalo.

Jsme ale teď ochotni přijímat celostátní rouškohubné bez námitek?

Záleží na tom, jak masivně se bude umírat – takhle natvrdo je třeba to formulovat.

Zatím se umírá na všechno možné, ale na koronavirus umírá míň lidí, než je těch, kteří omylem vdechnou tužku, když budu jen maličko přehánět.

Navíc je dobře si všimnout, že rouška se vžila, že lidi, co dávají na sebe pozor, ji nosí, i když jim to nikdo nenařizuje. To je asi ta cesta, kterou by se mělo jít.

Bělorusko a volby

Můj přítel a kolega a životní souputník Václav Vlk st. tu včera psal o tom, že Bělorusové se mají dobře a že je Lukašenko vlastně v pořádku (viz zde). Jeho argumenty stojí za přemýšlení a o to se taky snažím. Napadá mě, že Pinochet v Chile taky zabránil nejhoršímu a jeho vláda byla „brutální, ale účinná“, jak ji charakterizoval jeho nástupce Patricio Alwyn. Jenže Pinochet měl dostatek inteligence a noblesy, že od absolutní moci vycouval.

Teď ale je na pořadu dne Lukašenko Jeho slogan „nové volby jen přes mou mrtvolu“ nepříjemně připomíná Ceaušeska, nebo dokonce Mussoliniho, který skončil lynčovaný, hlavou dolů pověšený u benzinové pumpy. Nápad nových voleb podle nové ústavy schválené referendem je zoufale mimo realitu. Jediné řešení je samozřejmě repríza voleb, tentokrát pod nefalšovaným a reálným a účinným mezinárodním dozorem. Ono se totiž může ukázat, že ve skutečně svobodných volbách Lukašenko zase vyhraje. Plné ulice nemusí ještě znamenat celonárodní podporu. Jen volby jsou ukazatel smýšlení veřejnosti – proto je všichni majitelé pravdy tolik nenávidí.

Na rychlých a dozorovaných volbách by měl trvat summit EU svolaný na zítřek. Všechno ostatní vede k tvrdé konfrontaci s nepředvidatelnými důsledky.