Ministr zahraničí Jan Lipavský podal demisi a premiér Petr Fiala ji nepřijal. Před tím předáci koalice dali souhlas, aby exPirát zůstal v úřadu. Rozum tedy zvítězil nad emocemi. Není totiž pravda, že Fiala „vyhodil Piráty z vlády‟. Vyhodil jen Ivana Bartoše. Údiv si zaslouží jen to, že to neudělal dřív. Reakce Pirátů byla přepálená a dává oporu ke spekulacím, že jen využili záminku k politickému kroku, o kterém už dlouho diskutovali. Doufají, že jim v opozici bude líp a že tak zabrání odlivu voličů – po dvou, respektive třech katastrofálních volebních neúspěších – když započteme i poslední parlamentní volby, které jim přinesly zisk čtyř křesel. Celý jeden rok tedy budou v opozičním táboře s Babišem a Okamurou. Útěchou jim bude představa, že po dalších volbách budou moci být v opozici s kluky z ODS, až Babiš vyhraje volby (jako že to na to vypadá).

Čteme, že Lipavský už schytává jedovaté šípy. To je typický novinářský pokus bombastickým titulkem vyvolat pozornost. Ve skutečnosti předáci Pirátů zjevně zklidnili hormon, dali si na hlavu led a reagovali kultivovaně: když třeba Jakub Michálek řekne, že má „smíšené pocity‟, pak je třeba velkého výkonu fantazie přisoudit takovému výroku vlastnost jedovatého šípu. Indiáni od Amazonky, známí dovedností střílet foukačkami, by asi mezi sebe nevzali Markétu Gregorovou za její výrok, že Lipavského „odchod ze strany je logický a oceňuji upřímnost.‟

U zahraniční politiky zůstaneme a opět je to dobrá zpráva. Česko zablokovalo chystané společné prohlášení Evropské unie, vyzývající k „okamžitému příměří‟ mezi Izraelem a Hizballáhem. Je to logické pokračování české zahraniční politiky. Mimochodem, Lipavského souznění s touto politikou vyvolávalo mezi Piráty nevoli. Je to logické, protože levičácký progresivismus úplně absurdně jde naproti temnému islamismu. Teroristické formace jako je Hamás a Hizballáh jsou tolerovány a často i fakticky podporovány: dovedeme si představit, jaká by byla „společná zahraniční politika‟ Evropské unie. Pan Joseph Borell nikdy neprotestoval proti raketovým salvám namířeným proti Izraeli. Takže znovu, to je dobře, že se to stalo, že Česko nadále stojí za Izraelem.

Kalousek vykopává válečnou sekeru
Miroslav Kalousek už delší dobu vydává kouřové signály, které se dají číst, že se chystá nová politická strana. Je to moudrý muž a jistě má spočítáno, že směřuje k dobrému výsledku. Vnějšímu pozorovateli ale z toho jde hlava kolem.

Když se pekla antibabišovská pětikoalice, Kalousek odešel z „vysoké politiky‟ do privátu. Chválili jsme ho na tomto místě za důvtip: projekt Antibabiš jako jediný program vlády nemohl dopadnout dobře a bylo tedy chytré jít stranou a odtud se bavit hraběcím kritizováním. Potud bylo Kalouskovo počínání čitelné. Ale co s tou novou stranou?

Vždyť Kalousek měl stranu, byl jejím členem. Dnes je TOP 09 jen závaží v batohu na zádech ODS v trojspolku Spolu, ale kdyby stranu vedl někdo s jinými vlastnostmi než je dekorativní efekt, mohla by si znovu vybojovat významné místo na politické scéně. Když se Konečné podařilo vzkřísit z mrtvých komunisty, proč by se to nemohlo Kalouskovi povést s TOP 09? Je přece lepší začít v něčem existujícím, než jít od nuly – pokud nejsem „mladý nadějný dynamický‟. Což při vší úctě Kalousek není ani v jedné z těchto kategorií.

Uvidíme, co má za lubem. Zatím nic nezakládá, jenom vystoupil z TOP 09. První krok k naplnění plánu. Možná že opravdu zatroubí ve svých čtyřiašedesáti k „poslednímu hurá‟. Půjde o to, aby za ním někdo šel a hlavně, aby to zaujalo voliče v takové míře, aby to dalo kýžený výsledek. Má skepse v tomto smyslu je veliká.