Není to zas tak úplná maličkost na naší politické scéně. U Pirátů byla rodinná bouřka, poškorpili se dva místopředsedové, Mikuláš Peksa a Jakub Michálek, a na druhého z obou pánů padlo podezření, že se chová hulvátsky a arogantně. 

Podobné tahanice čas od času nutně vzniknou v každém společenství, ať je to zahrádkářský klub nebo politická strana. Piráti sázejí na transparentnost, všechno vyvěšují na webu (skoro všeho, jak se ukazuje) a Michálkovu aroganci dali k posouzení svému pirátskému plénu.

Ve výsledcích aby se pirát vyznal, nicméně po dešifrování z nich vyplynulo, že se Michálek pakovat nemusí… Odejde naopak Peksa, nicméně není k tomu nucen, prostě už nechce vedle Michálka místopředsedovat.

Je to neobvyklá rošáda a nemá smysl ji nějak zvenčí posuzovat. Podstatné je, zdali Piráty v očích voličské veřejnosti  oslabí nebo posílí. Osobně si myslím, že s voličem to nějak moc nehne ani jedním, ani druhým směrem, nicméně je to jakási praktická ukázka specifického politického stylu. Kdyby něco podobného měli ve svých stanových ODS a oranžoví a členstvo mohlo rozhodovat o rozmanitých kauzách rozmazávaných v novinách, ale krytých v sekretariátu, například o skandálních poměrech na předsednictvu vlády za Nečasova panování, obě strany na tom mohly být dneska líp. On ten Michálek šel veřejně do sebe, kál se a dá se čekat, že příště si dá pozor.

A to je snad dobře, ne?