Svým voličům slíbili, že hned, jak budou zvoleni tak, aby dali dohromady vládu a ovládli parlament, penzijní reformu zruší. No a tu to máme. Projekt penzijních fondů stojí a padá s ideou stability a serióznosti a to jsou prvky, které v našem prostoru scházejí. Pravda, je tu jedna zásadní otázka, zdali tuto reformu půjde zrušit. Samozřejmě by záleželo na formě, jakou by se to udělalo, nicméně vždycky to bude mít přídech vyvlastnění a nedostatečné ochrany vlastnických práv. K tomu se jistě brzy vyjádří právníci, je tu už jeden precedens související s útoky na stavební spoření. Přitom stavební spoření, které neslouží k proklamovanému účelu, totiž k podpoře stavění,je kocourkovština postrádající logiku, je to jen úplatek voličům, jako jsou úplatky i jiné platby a benefity. Naproti tomu penzijní fond je vážná instituce a bude jistě velmi nesnadné s ním hýbat, jakmile jednou bude utvořen a zakotven v zákonech.
Skutečně seriózní penzijní reforma by měla naději na budoucnost, kdyby byla seriózně projednaná s opozicí, v daném případě se sociální demokracií, a kdyby momentálně zvítězivší koalice na sebe vzala břemeno udělat to, co by sociální demokracie taky měla udělat, ale neodváží se to svým voličům naservírovat a je ráda, že to udělal někdo jiný. Toto ovšem není ten případ.
Jaký bude další osud penzijní reformy? V takové či onaké formě asi nakonec protlačena schvalovacím procesem bude. Je ovšem otázka, kolik občanů bude ochotno uvěřit, že příštích třicet, čtyřicet let se o jejich peníze budou starat schopní a efektivní a hlavně poctiví a seriózní manažeři, takže na stáro na fondech vydělají a budou mít zajištěné stáří.