Minulý týden vylezli již podruhé příslušníci nátlakové organizace Zelený mír na střechu Úřadu vlády České republiky. Že chtěli svůj spolek jenom zviditelnit, není podstatné. Důležitější jsou v tuto chvíli nápady ministra vnitra, jak tomuto neoprávněnému vniknutí napříště zabránit.

Martin Pecina ihned vyrukoval s myšlenkami, které prozrazují jeho určitou - jemně řečeno - jednoduchost uvažování. Velmi to totiž připomíná řešení problémů za komunismu. Tehdy se také namísto opravy fasády opřelo o dům prkno a na ně se připíchla cedule s nápisem "Pozor, padá omítka - přejděte na druhý chodník". Stejnými cestičkami se ubírá i Pecinovo myšlení: Postavil někdo na chodník u Strakovky automobil s výsuvnou plošinou? Tak celou ulici zavřeme a bude pokoj.

Geniální! Panu ministrovi asi nedošlo, jakým šíleným způsobem by zkomplikoval dopravu na levém břehu Vltavy, kdyby u úřadu vlády uzavřel jeden jízdní pruh. Chodci by také nadšením zrovna neskákali, kdyby museli obcházet celý rozsáhlý areál zadem, protože na druhé straně ulice před Strakovkou žádný chodník, na který by mohli přejít, prostě není...

Když byl před třiceti lety na nábřeží Ludvíka Svobody v Praze uveden do provozu Těšnovský tunel, neřekli mu Pražané jinak než Husákovo ticho - automobilisté totiž míjeli tehdejší sídlo ÚV KSČ pod zemí, a nemohli tak rušit generálního tajemníka Gustáva Husáka v jeho bohulibém budování socialistické vlasti. Po ministrově "zklidnění dopravy" před úřadem vlády by se úseku mezi Klárovem a mostem Svatopluka Čecha mohlo říkat analogicky - Pecinovo ticho.

Aspoň do té doby, než někdo rozumný přijde s myšlenkou zapustit do okraje chodníku kovové sloupky. Ty zabrání vjezdu jakéhokoliv vozidla, a přitom umožní lidem volný průchod. Lze se bohužel obávat, že rozumnými myšlenkami socialistický ministr Pecina zrovna nehýří.