Jak jinak než záchvatem smíchu asi mohl Miloš Zeman reagovat na zprávu o prvním politickém kroku svého nástupce Petra Pavla: podepsal novelizaci zákona o valorizaci penzí, aby vzápětí zpochybnil její ústavnost. Přitom ještě před inaugurací slíbil, že se k problému postaví už jako prezident hned v pátek po inauguraci, v pátek oznámil schůzku s ANO příští středu. Po schůzce tuhle středu Alena Schillerová dopoledne kudy chodila tudy hlásila, že ANO podá ústavní stížnost. Načež prezident Pavel odpoledne předstoupil před národ, zejména pak před dva miliony důchodců, aby s plnou vážností a rozhodností sdělil, že zákon podepíše, ale pokud ANO nepodá ústavní stížnost, podá ji sám.

Čtete dobře (ano, je to řečnický obřad, tohle ve chvíli kdy čtete už ví každý): prezident podepíše zákon, o jehož ústavnosti má pochybnosti, a pokud by to náhodou nenapadlo ANO (o ničem jiném ANO nemluví od okamžiku, kdy senát přes námitky ústavního výboru novelu schválil), on sám podá ústavní stížnost na zákon, opatřený jeho podpisem, jehož inkoust nestačil uschnout.

Je to jako kdyby docent Ševčík se šel nahlásit za to, že hodlal dělat výtržnost u velryby v Národním muzeu (mimochodem, poslechněte si pořad Vinohradská 12, reportér Vít Kubant tam rozkrývá, jak to v sobotu bylo a plyne z toho, že si Ševčík nevymýšlel, že šel kolem. Což ho omlouvá i neomlouvá, jako erudovaný kritik vlády vystupuje kupříkladu Miroslav Kalousek, ten nevystupuje na mítincích a nenadává tam vládě a jejímu premiérovi).

Zpátky k věci. Je to kus kumštu – stát před úkolem, kdy ať udělám, co udělám, naštvu jedny nebo druhé. Tohle je haupttrefa: naštval všechny. Jak může tenhle výkrut někdo hájit? On se někdo najde, ale jsem na něho zvědavý Ano, Racionální vysvětlení, že sice pochyby má, ale nechtěl dělat potíže, naráží na námitku, že zpochybnil kompetenci sněmovny a po ní i senátu jako pojistky proti neústavnosti. A stvrdil roli ústavního soudu jako třetí komory parlamentu, což je nešvar opakovaně kritizovaný.