Tak velkou pálku dostal řidič, který jaguárem vytlačil na svodidlo dodávku s šesti lidmi. Výše trestu vzbudila ještě větší pozornost, než čin sám. Případ se široce komentuje, někteří s výší souhlasí, jiní ji pokládají za přemrštěnou. Na mne jako na řidiče ale nejvíc dopadla informace, že podle výzkumů půl procenta českých řidičů jsou recidivisté, kteří zaviní pětadvacet procent nehod.

Žijeme v době, kdy nelze věřit prakticky ničemu, ať už to hlásá kdokoli. Nicméně je fakt, že jsou řidiči, kteří opakovaně bourají. Oblíbenou větičku – jezdím rychle, ale bezpečně – mám rád asi jako slogany o výhodných půjčkách. Jedno i druhé vede ke zkáze.

Z každodenní zkušenosti vidím, že nejagresivnější jsou řidiči vozů Audi a Škoda Superb. To je samozřejmě můj dojem, když vidím v zrcátku ta kolečka spojená do řetízku, radši se klidím. Ne že bych něco proti té značce měl, sám jsem měl dvě ojetá audi. Ale co vidím, vidím, a skutečně se mi nestalo, že by mě ohrozil – dejme tomu – řidič volva nebo mého oblíbeného subaru.

Ta agresivita je stav ducha. Večer jsem se vracel autem z práce a poslouchal rozhlasovou debatu. Že by měly být lepší autoškoly. Jistě souhlasím, že by mohly a měly být lepší, ale i tak si myslím, že agresivita je stav ducha. Ten se autoškolou ani žádnou jinou školou nezmění.

Bez ohledu na toto všechno si stejně myslím, že se situace na našich silnicích zklidňuje. Lidé většinou jezdí opravdu padesátkou přes vesnici a ubývá debilů, kteří musí předjíždět na úzké silnici mezi Břežanami a Oleškem, přestože silnice za deset kilometrů končí a není kam spěchat.

Úplně nezmizeli. Obvykle to jsou řidiči vozů Audi a Škoda Superb.

Ach jo, to budu mít zejtra živo v mailu.

A co s tím chlapíkem, co má seděl patnáct let a šest měsíců?

Něco si odsedí, ale rozhodně ne patnáct a půl roku. Mezitím se najde tucet podobných psychopatů. Dneska jsem jednoho takového potkal, u nás ve zvolském lese. Jezdil endurem v lesní školce. Co s takovým? Taky mu dát basu, než někoho přejede? Otázka pro psychology.