28.3.2024 | Svátek má Soňa


Paroubkův šťastný pátek

5.8.2006

Možno spekulovat o tom, proč prezident vystavil Topolánka takové blamáži. Ať to byly důvody jakékoli, blamáž to bezesporu je.

Přinejmenším stejně zlověstné je pro Topolánka a jeho koncept rozhodnutí zelených hodit ručník do ringu. Trojkoaliční stavba je tak chatrná, že sebemenší otřes ohrozí její stabilitu. Oficiálně chtějí zelení otevřít cestu k možnému řešení. Zvláštní je ale Bursíkovo vysvětlení motivů tohoto kroku: politický vývoj směřuje k dohodě mezi ODS a ČSSD a zelení, když vyvolají rozpad trojkoalice, uspíší předčasné volby.

To je ovšem velmi krkolomná konstrukce, postrádající oporu v realitě. Ani občanští demokraté, ani sociální demokraté si předčasné volby nepřejí. Martin Bursík, tím, že zavelel k odchodu z trojkoalice, se bezděky stal klíčovou figurou další hry.

Zelení se přece dostali do očividně pro ně nepatřičného koaličního spojení s pravicí jen proto, že odmítli spolupracovat s komunisty. Zelení, tím je rozuměn především Martin Bursík. Byl to předvolební tah, který přispěl k překonání pětiprocentní hranice. „Protikomunističtí“ zelení totiž vyvolali v mnoha lidech, kupodivu i v mnohých osobnostech obdařených přízviskem politolog, naději, že jsou nadějnou politickou alternativou pro další vývoj republiky. Proto bylo nutno vytrvale hlásat averzi vůči spolupráci s komunisty. Nyní je po volbách a k této propagační kampani už není vůbec žádný reálný důvod. Zelení v parlamentu jsou, vypudit je mohou až leda snad příští volby, takže pro dohlednou dobu jim nemůže ublížit politický obrat směrem k „realitě“, jíž by mohla být trpěná spolupráce socialistů s komunisty. Fakticky tomu brání jediný krok, politická dekapitace Martina Bursíka. On sám patrně nebude mít žaludek na to, aby se chopil hesla „když to nejde bez komunistů, musí to jít s komunisty“. Kdokoli jiný to může udělat za něho, za cenu malé palácové revoluce. Ve straně to sice vyvolá nevoli, ba možná až bouři, ale zelení jsou na bouře a kolébání lodice tak zvyklí, že mají kachní žaludky.

Pro Jiřího Paroubka to byl tedy naopak pátek…bílý? Rudý? Nebo snad zelený? Každopádně šťastný. Jeho rival odtáhl z Hradu s prodlouženým nosem a šance na ulovení zelené rybky mu prudce stoupla. Teď už se dosud neznámý renegát může přihlásit. Nebude obviňován ze zrady, protože to, co by snad mohl zradit, tedy trojkoalice, fakticky přestalo existovat.