Paroubek si uvědomuje, že volby budou pro něj rozhodující. Vyhraje-li, zůstane přinejmenším ještě čtyři roky v čele strany. Prohraje-li, bude smeten a jeho abnormálně vyvinuté ego utrpí těžkou ránu. Spousta jeho spolustraníků má svého předsedy už plné zuby - a nejen předsedy. Miroslav Šlouf při svém odchodu z ČSSD přesně označil čtyři vedoucí funkcionáře, kteří voliče (ale i mnohé členy strany) odrazují: Paroubek, Rath, Sobotka a Zaorálek. Každý z těch čtyř má na averzi části našich spoluobčanů k celé sociální demokracii nemalý podíl.

To by ale nevadilo, levicoví voliči by zkrátka dali hlas komunistům, ale součet mandátů obou stran by zůstal zachován. Jenže nyní se z hloubi vysočinského lesa vynořil všemi odepisovaný Miloš Zeman, který ohlásil vznik Strany práv občana. Bude to zřejmě prapodivná míchanice, jestliže se do spolku s ním chce dát Jana Bobošíková, ale jedno je jisté: i kdyby se Zemanova strana do parlamentu nedostala, ubere Paroubkovi nezanedbatelný počet hlasů - a ty mu budou chybět k dosažení pohodlné rudo-oranžové většiny. Miloš Zeman to řekl přesně: "Jestliže Jiří Paroubek odpuzuje některé sociálnědemokratické voliče, nová strana je může zachytit."

Nedosti na tom, na pravé části spektra se objevila další strana, která začala získávat sympatie voličů - TOP 09. Je docela možné, že charismatický Karel Schwarzenberg také odebere Paroubkovi pár důležitých hlasů, a tak se šéf Lidového domu začíná cítit v úzkých.

Že tomu tak je, svědčí jeho hloupé urážky na adresu někdejšího spolustraníka. Naposledy tak učinil ve své nově vydané knize, kde o Zemanovi hovoří jako o násoskovi, který před pár lety přešel z užívání becherovky na slivovici. Nebezpečí vidí předseda ČSSD i v Karlu Schwarzenbergovi, proto i vůči němu vystupuje arogantně a snaží se jej znevěrohodnit v očích občanů, a to i za použití sudetoněmecké karty. Jeho Jasnosti ve středu dokonce věnoval celý článek v Právu. Zdůraznil v něm, že Schwarzenberg se poválečný odsun neostýchá nazývat vyhnáním, nebo (bez důkazu) napsal, že Schwarzenberg "jako kancléř Václava Havla ovlivňoval prosazování restitučních zákonů v míře, jaká v ostatní Evropě neměla obdoby". Jiří Paroubek tak opět vytáhl osvědčenou českou kartu: závist. Zkrátka žádný podpásový úder mu není cizí.

Jenže jak to vypadá, na funkci premiéra už ani sprosťárny stačit nemusí a Paroubek začíná mít nahnáno. Můžeme-li parafrázovat Švejka, tak pana Paroubka vovinuly nějaké mraky...