Pozornosti by ale neměl uniknout ani Václav Klaus, který vinu za tuto další politickou blamáž svalil - na Ústavní soud. To je nehoráznost obdobná proslovům Paroubka a Sobotky. Ústavní soud je tu od toho, aby zabránil poslancům dělat z ústavy trhací kalendář. Spor mohl být veden jen o to, do jaké míry narychlo spíchnutý ústavní zákon odporuje ústavě. Že jí odporuje svou ne-obecností a jedno-účelovostí, o tom není pochyb. V zemi přibližných zákonů a přibližné politiky se mohlo spekulovat o tom, zdali to vadí nebo nevadí. Václav Klaus, mistr účelových zvratů, nemůže Ústavní soud vystát a neodpustil si útok proti němu ani v této chvíli politické krize vyvolané socialisty.
Ano, Václav Klaus škodí této zemi.

Nikdo by si neměl myslet, že jsme pohár hořkosti dopili. Žluči v něm zbylo dost. Fischerova vláda bude pokračovat, ovšem rudo-rudá koalice ve sněmovně jí bude viset na rukou i na nohou. Stojíme před katastrofálním rozpočtem. Je určitá naděje na úspory - jenže z mrtvoly blahobytu socialisté ještě urvou poslední sousta, aby je nabídli jako cenu za hlasy v "řádných volbách", které se kvapem blíží.

Myslím, že by se státní svátek 17. listopadu měl zrušit.
Není co slavit.
Ještě něco. Bylo by to v pořádku, kdyby voliči reagovali na Paroubkovu nezodpovědnost odvratem. Jenže oni ho budou volit dál. Když je schopen uprostřed krize rozhazovat státní peníze, proč by ho nevolili? Proto si může dovolit absolutně všechno.