Vloni v listopadu označil server Novinky.cz Dimuna za mediálního poradce předsedy ČSSD a Paroubek proti tomu nijak neprotestoval. Nevyvedly ho z míry ani palcové titulky v novinách z ledna tohoto roku, podle nichž byl Dimun Paroubkovým emisarem k podnikateli Tomáši Pitrovi, a neprotestoval ani proti dubnové kritice Zdeňka Škromacha, který pro Frekvenci 1 prohlásil, že je nespokojen s tím, že Paroubek Dimuna zaměstnává jako mediálního poradce. Petr Dimun naopak zplodil plán na vytvoření nové tváře strany pod názvem Rebranding ČSSD.
Zlom nastal až v polovině minulého měsíce, kdy se Paroubek ve svém blogu vyjádřil o Dimunovi pouze tak, že jde o nového člena ČSSD, a definitivně nad ním zlomil hůl včera, když ve zprávě zaslané redakci iHNed.cz napsal, že Dimun nebyl a není v pracovněprávním vztahu s ČSSD a jde prý jen o řadového člena ČSSD.
Proč najednou začal Dimun jako "mediální poradce" Paroubkovi vadit? Můžeme jen spekulovat, ale nejpravděpodobnějším vysvětlením asi bude pnutí uvnitř sociální demokracie. Zasloužilí členové jen horko těžko strávili, že hulvátský David Rath se okamžitě dostal do nejtěsnější blízkosti předsedy ČSSD a do ministerského křesla. Jestliže tedy Dimun, ještě bez stranické příslušnosti, byl coby důvěrník Paroubkovi bližší než nejvýše postavení dlouholetí straníci, to už bylo pro ně patrně moc.
Jiří Paroubek si očividně uvědomil, že trpělivost jeho soudruhů má své meze a že tyto kolegy potřebuje mnohem víc než nějakého rychlokvašeného straníka a poradce. Předsedovi sociálních demokratů jde, zdá se, o hodně. Mnohé naznačil už jeho nabubřelý projev těsne po volbách, kdy si byl jist nadpoloviční většinou tvořenou sociální demokracií a komunisty. Po zveřejnění definitivních výsledků mu sice sklaplo, ale myšlenky na koalici s KSČM se dodnes nevzdává, jak ostatně vyplynulo z jeho rozhovoru pro sobotní Mladou frontu Dnes, kdy nenápadně utrousil, že "doba na vznik levicové koaliční vlády ještě nedozrála".
Škoda, že redaktora Bucherta nenapadlo položit mu otázku, kdy doba pro koalici sociálních demokratů s komunisty dozraje. Nicméně můžeme si to domyslet. Paroubek k ní směřoval vloni, není důvod, proč by se na ni neměl zaměřit už v příštích volbách. Bude-li jejich výsledek příznivý, poprvé od Listopadu budeme mít ve Strakově akademii komunisty.
Co Paroubka k takovému řešení vede? Opět se můžeme jen domýšlet, ale jeho touha po moci a vědomí, že v čele strany nemůže být navěky, nám napovídají, jaký bude jeho příští cíl. Bezpochyby Pražský hrad. Funkce prezidenta je pro občany této republiky stále téměř posvátná a uctívaná bez ohledu na to, kdo ji zrovna zastává. I přes relativně malé pravomoci má její nositel určitou auru majestátu a je i v zahraničí vnímán jako významný reprezentant republiky. Premiéry můžeme mít za jedno volební období klidně tři, jak jsme se ostatně nedávno přesvědčili, kdežto prezident je stále jeden a tentýž. A nesmíme zapomínat ani na aspekt finanční - z platu poslance se špatně táhne nové manželství, renta pro bývalou manželku a třímilionová hypotéka. Po volbách (bezpodmínečně vítězných) by největší díry v rodinném rozpočtu vyspravil plat premiéra, ale z bídy se pan Paroubek může dostat jedině pomocí příjmu mnohem vyššího...
Protože Václav Klaus má druhé volební období téměř jisté, Paroubek nijak s výběrem jeho protikandidáta nepospíchá. Nezáleží mu na tom. Veškerou píli chce věnovat utužení kázně ve straně a jejímu přibližování ke KSČM. Výrazná parlamentní většina by mu mohla poskytnout určité záruky, že se dostane přinejmenším do nejužšího kola prezidentské volby a zbytek by už se svým talentem na zákulisní jednání zvládl - nebo na to aspoň spoléhá.
Jen je mrzuté, že Paroubkovu mocichtivost a zduřelé ego ještě neprohlédli jeho voliči. Některým možná jeho sebevědomé vystupování imponuje, jiní, pamětníci starých časů, si rudooranžovou koalici výslovně přejí a těm ostatním stačí k volbě ČSSD obvyklé silné řeči o ráji na zemi a sliby pečených holubů do úst. My ostatní se máme na co těšit.