Miloš Zeman reaguje na skandální výsledky voleb v Bělorusku tím, že je nadále na své permanentní dovolené v Lánech a mlčí. Václav Klaus, chytřejší z této prognostické dvojky, plní svůj úkol chytřeji, dejme tomu důmyslněji, v novořeči bychom řekli sofistikovaněji. Dělá mudrce a varuje před ukrajinským scénářem.

Jádro je stejné, služebnost Rusku a jeho zájmům. Zemanovo mlčení netřeba rozebírat, on je v takovém stavu, že je mlčení opravdu to nejlepší, co může udělat. Argumentaci druhého prognosťáka je třeba se ale opřít, protože jistě u mnohých zabere. Klausova argumentace je vedle.

Bělorusko není Ukrajina. Posuzování politiky per analogiam je vždycky ošidné, v tomto případě naprosto mimo. Ukrajinská krize s politováníhodným výsledkem současné situace opravdu nese eurostopu: hujeři Ukrajincům nakukali, že je vstup do EU a NATO na spadnutí, a nastaly procesy s osudným výsledkem. Jenže to byl rok 2013.

Dnes jsme jinde. Iluze o expanzi EU po Ural padly. Máme jiné iluze, Green Deel je heslo dne. Nějaké rozšiřování teritoria nepřipadá v úvahu a nic by paní von Leyden neudělalo větší radost, než kdyby došlo k tektonickému dmutí a Nové státy EU se propadly do moře. Zaplakalo by se a světová zelená revoluce by mohla pokračovat bez potížistů. O Bělorusko nemá nikdo žádný zájem. Historka o ohrožení ze Západu je směšná.

V Bělorusku došlo k tomu, že unavený diktátor Lukašenko se omrzel, zapomněl, že se píše rok 2020, zfalšoval volby metodami z roku 1980, a protože je rok 2020, lidi šli do ulic a podle všeho tam hodlají zůstat. Jak to dopadne, o tom netřeba si dělat starosti, to je věc Bělorusů. Tady nejde o žádný vývoz demokracie v pumovnicích bombarďáků, jak jsme to bohužel zažili (a připomenu: Neviditelný pes po lekci z Iráku II. vždycky varoval, připojuji alibisticky). Tohle není žádných Milion chvilek pro demokracii s policejní asistencí a lékařskou první pomocí, kdyby to s někým při pohledu na velkoplošné displeje seklo. Je to existenciální zápas lidí, kteří se nasrali, aniž je kdo hecoval a něco jim sliboval, a vyšli do ulic. Slušnost velí jim pomoct.

Ale to není nic, co se v prognosťáku učili. To, co ti dva předvádějí, je strašná hanba, od Klause horší, protože je inteligentní.

Je dobře, že jsou aspoň v této věci na vedlejší koleji. Andrej Babiš má pravdu, že nemá cenu dělat nějaké české sólo akce. Tady je příležitost pro Evropu, aby ukázala svoji váhu. Napadá mě, že je to tak trochu jako Karibská krize: to už křižníky proti sobě vypluly… jako ve hře na kuře.

Inteligentní řešení by bylo vyhlásit volby za zmateční a vyhlásit nové podle stejné ústavy za přítomnosti pozorovatelů. Ale je to otázka hodin… a je možná pozdě i v té chvíli, kdy večer v úterý píšu tyto řádky.

Zeman se vyjádřil

K novým, tentokrát mezinárodně legitimním a uznaným prezidentským volbám vyzvali Bělorusko prezidenti V4, tedy i Miloš Zeman. Jeho spoluúčast na prohlášení je vítaná. Vyjádřit se mohl dříve a tím by rozptýlil pochyby kolem svého postoje k této kauze, ale později je lépe než nikdy.

V jistém smyslu to je ale dříve. Ve středu 19. srpna má o situaci v Bělorusku jednat Evropská rada, tedy těleso sestávající z hlav států nebo předsedů vlád. Společné prohlášení premiéru Visegrádu tedy předchází prohlášení Evropské rady, které patrně z videojednání vzejde. Ta snaha dostat se před peleton je přinejmenším zvláštní. V našich politických souvislostech je to další ukázka teze, že naše zahraniční politika je něco jako mnohohlavá saň, kde každá hlava kouká jinam, některá nikam po většinu svého angažmá.