Pro zjednodušení se zaměřuji na televizní poplatky, totéž v bleděmodrém samozřejmě sedí na poplatky za rozhlas. Celá ta debata má své komické prvky. V roce 1991 se za televizi platilo 50 Kčs a průměrná mzda byla 3300 Kčs. Za plat jste si mohli pořídit 66 licencí. Dnes je poměr 45000 Kč platu ku 150 Kč, to je 300 licencí. Nekouřím, musel jsem si vygooglit, kolik dnes stojí cigarety: Rothmans Longs Blue, 20 ks · 147,00 Kč. 147,00 Kč/ks ; Petra RGD Klasik Modrá KS · 146,00 Kč. 146,00 Kč/ks ; L&M Blue Link 100´s SSL · 154,00 Kč. 154,00 Kč … Poplatek za TV za měsíc = jedna krabička cigaret. Nebudu dále komentovat.

Velké rozčilení je kolem otázky, zda platit za něco, na co nekoukám. S tím se těžko diskutuje. Podotknu jen, že taky platím celý život povinné ručení, rok od roku vyšší, a přitom jsem nikdy v životě neboural a žádnou pojišťovnu jsem nestál ani korunu. Ale budiž, je to námitka, která se nedá zcela vyvrátit, je to odjakživa a zůstane na stole, dokud poplatky budou zavedené.

Andrej Babiš, Tomio Okamura a další opoziční předáci je navrhují zrušit. Pokud by se ČT a ČRo neměly rovnou prodat do soukromých rukou, měly by se podle nich financovat ze státní kasy. Podle mě je to prostoduché podbízení zálibě části obyvatelstva mít „něco zadarmo‟. Ale budiž, argumenty pro takové řešení tu jsou, a sem směřují další moje poznámky.

Stoupenci dnešního uspořádání, tedy financování předepsanými poplatky, tvrdí, že státem placená média by se stala vládní hlásnou troubou. Argumenty pro to jsou, stačí se podívat, co se děje na Slovensku nebo v Maďarsku. Možné to je, jisté nikoli. Jak ČT, tak ČRo jsou hodně rezistentní organismy a je naivní ten, kdo by si představoval, že by si snadno nechaly nasadit náhubky.

Naprosto jisté je ale to, že ostatní „neveřejnoprávní média‟ by okamžitě vytvořila trvalou útočnou atmosféru, namířenou proti „vládním vlnkám‟. Tu nálepku „vládnosti‟ by jak ČT, tak ČRo nevyhnutelně dostaly a nikdo by jim to neodpáral, bez ohledu na to, kdo by zrovna byl ve vládě. Jejich důvěryhodnost a obliba by skokově poklesly. Kdyby se do nich vláda opravdu chtěla montovat (což není jisté), hodně lidí by odešlo (máme dvě soukromé televize přibližně stejně silné, jako je ČT, je kam jít) a na kvalitě by se to projevilo. Kolem statutu obou institucí by probíhala nekonečná názorová válka. Navíc, byl by to nevratný krok – poplatky by se už nikdy nikdo neodvážil znovu zavést, žádná budoucí vládní garnitura by nebyla na to dost silná.

Což je podobné, jako se základní vojenskou službou. Tu jsme tady zrušili a je nepředstavitelné, že by se měla vrátit. S výsledkem… Česká republika je vystavena útokům na milost a nemilost s pochybnou nadějí na pomoc zvenčí. To je ale zcela jiná kapitola.