Centrum pro výzkum veřejného mínění CVVM se tentokrát zaměřilo na institut prezidenta. Správný výzkum ve správnou chvíli. Zrovna v těchto dnech se právní kutilové ve sněmovně pokoušejí vyzkoumat, jak zasadit ústavě další kopanec jejím „vylepšením‟. K tomu se ale dostaneme, jak se dnes často říká. Nejdřív se věnujme výsledkům zkoumání.

Přímou volbu prezidenta schvaluje 82 % respondentů, původní volbu parlamentem osm %. Je to zjištění v jistém smyslu komické. Mnozí lidé politicky uvažující (řadím se mezi ně) varovali před přímou volbou. Když pak byla schválena (právními kutily), nezbývá než říct: a máte to. Vykoledovali jste nám Zemana – a současný prezident Petr Pavel má sice podporu 53 %, nicméně skoro třetina voličů mu nedůvěřuje. Přímá volba vedla a jistě nadále povede k polarizaci. Ve volbě už vždycky zvítězí osobnosti schopné takzvaně zaujmout. Třeba to příště bude Filip Turek a to bude zase Letná plná…

Další zjištění CVVM: 37 % odpovídá, že chce prezidenta nestraníka a dalších 9 % člověka, který nebyl nikdy v politice. Straníka by rádi viděla na Hradě jen tři procenta. Pěkné. A taky logické, přejeme si mít nestranného panovníka, v našem vnímání jde o restauraci monarchie… a připomenu, že vládci bývali volení, dědičnost je poměrně novodobý vynález. Takže chceme volit sami a pokud možno nepolitika.

Zvolíme si tedy společnými silami nepolitika. Co od něho chceme? 58 % lidí si přeje, aby „v omezené míře‟ zasahovat do vlády a 8 % by rádo vidělo, kdyby ji přímo řídil. S tím souvisí přáním 60 %, aby prezident hlásal… vládní zahraniční politiku a jen 25 % by souhlasilo, kdyby vystupoval podle vlastního uvážení.

Jako finále si nechme už poněkud vychladlou aktualitu. 57 % lidí si myslí, že má jmenovat ministry na doporučení vlády (což je v podstatě aktuální ústavní stav), ale 28 % by si přálo, aby ministry jmenoval podle vlastního uvážení. Jak ale je to s odmítnutím? 17 % lidí mu právo odmítnout absolutně odmítá, avšak 65 % připouští, že ve výjimečných případech by prezident měl mít právo navrženého ministra odmítnout. Z toho mi vychází, že rozhodující nadpoloviční většina je srozuměna se současným stavem. Ústava totiž předpokládá, že prezident navržené ministry navrhne, ale má v sobě cosi jako pružnost, nechá se prezidentem ohnout a umožní mu exota odmítnout – za cenu docela drsné vřavy (té vřavě se říká politická diskuse).

Rozebíral jsem to skoro před měsícem v úvodníku Není jasné, proč by mělo být jasno. Ta „nejasnost‟ je pružnost. Lidem zvolený prezident se silným mandátem má díky pružnosti zakódované v ústavě možnost vyvolat politický spor. Konkrétně: kdyby se Filip Turek nechoval jako trotl a získal by na svoji stranu veřejnost, vysloužilý voják Petr Pavel by srazil kufry a dekret by podepsal.

Bůh nás chraň před právními kutily! Vymysleli přímou volbu prezidenta a vymysleli nedědičného monarchu. Teď mu chtějí uříznout koule. Proboha, vyhlaste slevu ve výčepu parlamentní restaurace, ať je od nich pokoj!