Evropský výbor pro rozpočtovou kontrolu navrhl premiéru Babišovi tři řešení – buď se zbavit svých firem, vzdát se dotací pro Agrofert, anebo rezignovat z postu premiéra. Je to pořád stejná píseň, nakolik ohraná, že už sotvakoho zaujme. 

Což znamená, že Evropská unie má na Babiše, jeho Agrofert a bohužel i na Českou republiku nezpochybnitelnou páku. Ona je ta, která peníze dává, a Agrofert, potažmo Česká republika bere. A jakmile se dva začnou přetahovat, delší konec provazu drží ten, kdo dává.

Jistě že věci jsou složitější, než se zdá na první pohled. Stručně vyjádřeno, Babiš přepsal Agrofert na manželku a z hlediska českého práva je z obliga. Skutečnost je z právního hlediska nekonečně složitější, nicméně podstata tkví v té prosté větě: Babiš přepsal Agrofert na manželku. Bohužel, Česká republika jako stát vstupuje do období, ve kterém by měl v čele exekutivy stát člověk méně zranitelný.

Světová ekonomika dostala bolestnou ránu, otřes se týká všech, Evropa tomu neušla. Svět se bude zotavovat, ovšem Evropa to bude mít těžší, protože v celoevropském kontextu převládají síly, které mají devastaci ekonomiky v programu. Takzvaný Zelený úděl nepadl pod stůl, jak by si zasloužil. Naopak, bude prosazován s posílenou vehemencí.

Česká republika se brání. Těžko odhadovat její šance. Ale co je nesporné – ty šance jsou zásadně oslabeny slabostí předsedy vlády.

Který se nedokázal zbavit dvou koulí na noze, které mu brání v plnohodnotném vykonávání funkce: vazby na megapodnik podporovaný z evropských peněz a vlastnictví médií, které křiví naši mediální scénu.

Je to paradoxní – jako osobnost má Babiš pořád velikou podporu. Nedávné průzkumy preferencí ho staví na špici peletonu uchazečů o příští prezidentský úřad. Takže by si opravdu měl položit otázku, co che. Chce bejt na známkách, nebo aby mu patřily Kostelecké párky?