Otazníky kolem mýtného
Evropské mýto není na blízkém obzoru, zatím je to jen pokusný balónek vypuštěný přes německý týdeník Spiegel. Vzhledem k politické situaci a konkrétně vzhledem k tomu, že popularita integračních experimentů v Evropě rychle klesá k nule, nezdá se, že by projekt někdy v dohlednu přestoupil hranice utopie. Nicméně uvažovat se o něm dá.
Je nepochybné, že se stavba a údržba silniční infrastruktury musí financovat. Starají se o to národní státy. Způsob inkasa je pro každý stát specifický. Buď se používají dálniční známky, máme je my i Slováci, Rakušané, Švýcaři, anebo se platí mýto v mýtných branách, známe to z Francie nebo Itálie. V Rakousku často narazíme na mýto na některých exponovaných místech dálniční sítě. Navíc i my máme mýtné brány pro nákladní automobilovou dopravu. Fyzické mýtné brány známé z Francie, Itálie anebo Chorvatska (grrr...) jsou nákladné, ale v jistém smyslu spravedlivější, protože lidé platí za to, co projedou.
Je to tedy krásný sen, že by byla celoevropská síť, jistě na bázi satelitů a odpadly by tedy otravy se známkami a branami. To by asi byla integrace, která by měla smysl, tím spíš, kdyby se začaly realizovat infrastrukturní projekty typu dálnice ze severu na jih Evropy.
O realizovatelnosti ale mám vážné pochybnosti. Musí se řešit důležitější věci, zejména pak počasí v roce 2050.
