Občanská demokratická strana zůstává v popředí politické scény jako jediná ze stran, které vznikly v polistopadovém kvasu devadesátých let. Lidovci jsou dlouhodobě pod hranicí volitelnosti, sociální demokraté zmizeli a zdá se, že konečně s Konečnou odešli i komunisté. Víkendový kongres ODS je široce rozebírán. Byl zcela v režii Petra Fialy a jeho vedení, do čela ustaven Fialou určený nástupce Martin Kupka, byť vybavený nejslabším mandátem ze všech dosavadních předsedů. Oficiálně převládla vůdčí teze Petra Fialy, jíž se ostatně řídil v čele strany i v čele vlády, kde po čtyři roky působil. Střet levice a pravice už prý není aktuální, podstatný je střet demokratických sil s populismem. To Fiala sdělil delegátům a vnukl jim to jako hlavní ideovou direktivu.

Je to zásadní omyl a nepochopení. Střet levice a pravice trvá. Má jinou podobu, než kdysi. Už to není střet placatých čepic s klobouky a cylindry. Sociální stát je cosi, co se stalo normou a nikdo s tím už nikdy nehne. Levice je dnes woke, je to progresivismus, v protikladu s realismem. Progresivismus je opřen o silný stát, který bude čím dál víc zasahovat do života občanů s cílem prosadit ideologické koncepty. Oproti tomu realismus se snaží rozšiřovat prostor pro osobní iniciativu a svobodu.

Bylo by hloupě nespravedlivé osočovat Petra Fialu z progresivismu. Dokonce si myslím, že z realistických pozic ustupoval z ryze praktických důvodů, že totiž v dualitě „demokracie versus populismus‟ viděl záchranu pro ODS: vytvořil v „populistech‟ strašáka a sebe pasoval na demokratického drakobijce v naději, že mu to přitáhne voliče. Nebyla to zcela neúspěšná taktika, vedla v podzimních volbách k typické nevýhře. Byla to ale taktika pro omezenou dobu použití. Její záruční lhůta prošla a začíná to být zasmrádlé. Bylo to jasné i delegátům kongresu ODS. Martin Kupka nemůže být Fiala II., ani kdyby chtěl (jako že jistě nechce). Jít cestou realismu se jaksi samo sebou nabízí, ODS ji má pořád ještě v genech. Bude to ale znamenat distanc, případně konflikt s establishmentem Evropské unie. Zde bude výhoda, že ODS je v opozici. Vyvolá to ale pnutí a možná až nepřátelství s ostatními opozičními subjekty. S Piráty určitě, pravděpodobně se STAN (už proto, že si Vít Rakušan nárokuje vůdcovství v opozici). A naopak, celkem logicky to vyústí přinejmenším v ideovou souběžnost s některou vládní politikou. Lze čekat nevraživou reakci mediálního a akademického mainstreamu, ale… co je dnes mainstream? Noviny nikdo nečte, ČT a ČRo budou v defenzívě, mediální scéna je nepřehledná a těžko určit míru „vlivu‟ toho kterého média nebo toho kterého influencera.

Je tu příliš mnoho faktorů a dynamika je prudká. Co ale se zdá zřetelně jasné je to, že střet levice a pravice zůstal, jenom jinak vypadá a má jiná hesla. ODS má šanci se očistit od nánosu starých sloganů o patentované demokratičnosti, předurčené k potření zlého populismu. Ostatně, aby uspěla ve volbách, bude se muset toho populismu trochu naučit. On to dělal už Fiala, když sliboval německé platy za čtyři roky...