Tomio Okamura si usmyslel postavit vládu do latě a pokusil se svolat koaliční radu. Důvod? Česko se v Ankaře zavázalo přispět do iniciativy PURL (Seznam prioritních požadavků Ukrajiny). Peníze urvané našim lidem od úst a poslané americkým zbrojařům? Nepřijatelné! Koaliční rada se nekonala, protože se nesešla, nikdo s tím zřejmě nechtěl mít nic společného. Takže se s předsedou sněmovny setkal jen Andrej Babiš. Schůzka měla utvrdit voliče SPD v přesvědčení, že jejich vůdce neuhýbá ani krok od generální linie, že musí být nastolen mír přesně podle představ Vladimíra Putina. Jeden konkrétní výsledek ale schůzka přece jen měla. Dozvěděli jsme se, o kolik peněz se jedná. Sto čtyřicet mega! To se tedy ti američtí imperialisté napakují.

Je to hanba. Navíc není jisté, zdali je to hanba jen této vládní sestavy. Podle ministra Macinky je částka zděděná po Fialově vládě, známé tím, že svoji principiální neochvějnou solidaritu s hrdinským zápasem Ukrajinců jela převážně po verbální stránce, lidově řečeno hubou.

Časově vše spadá do drobné hádky na polské politické scéně. Dovolím si citovat polského ministra obrany Kosniak-Kamysze, který v televizi řekl: „Je to velezrada, nebo hloupost? NATO včera uvedlo, že Ukrajinu musíme všichni podporovat. Ukrajinská prohra ve válce s Ruskem by pro nás byla nejhorším možným scénářem.‟ A dodal: „Ti, kteří polskou podporu Ukrajiny kritizují, se zbláznili. Vaří mi z toho krev.‟

Není nutno Ukrajinu milovat. Opatrnost až ostražitost je zcela na místě. Nezapomeňme, že to není jednoznačný souboj demokracie s diktaturou, jako když se Spojenci vylodili v Normandii a bojovali s nacisty: je to střetnutí dvou nacionalismů. Každý nacionalismus je ve své podstatě nebezpečný. Ten ukrajinský… i ten Okamurův. Takže ne láska, ale zájem: nechceme mít Rusy na hranicích.

Přispěli jsme k tomu sto čtyřiceti miliony. Je to strašná hanba.