Oslava velkého výročí
Před sedmdesáti lety otevřeli západní spojenci frontu ve Francii a tím byl osud nacistického Německa zpečetěn. Je dodnes hrůzné, že se Hitlerovi podařilo udržet strukturu své moci skoro ještě další rok a evropské národy musely celou tu dobu zakoušet hrůzy dokonale nesmyslné války, která už měla jasný výsledek, jenom se nemohlo vědět, kolik obětí to ještě bude stát.
S oslavami v Normandii jsou spojovány naděje, že dojde k uklidnění situace zjitřené po převratu v Kyjevě a po ruské anexi Krymu. Zúčastní se jich jak ruský prezident Putin, tak i ukrajinský prezident Porošenko. Jeho inauguraci se zúčastní ruský velvyslanec, i to je příznivá zpráva. K setkání ruského a ukrajinského prezidenta nejspíš nedojde, nelze vyloučit, že proběhnou neoficiální jednání.
Rozumné narovnání je jediné racionální řešení. Nějaký restart a tání se samozřejmě nedá čekat, ale bylo by třeba přinejmenším zastavit eskalaci konfliktu. Ten eskalovat bude, dokud se bude bojovat na východě Ukrajiny.
V jednom je ale současná krize užitečná – ukázala reálné sféry zájmů a jejich realita spočívá v tom, že jsou mocensky obhajitelné. Rusko poslalo do Ukrajiny vojáky a urvalo kus území chráněného mezinárodními dohodami. Američané poslali vojáky do Polska a posilují Pobaltí a Obama jasně vyjádřil odhodlání spojence hájit. Je to zkouška, v které může mít slabošský postoj osudné následky. Ruský potlesk výlevům českého ministra obrany a ministerského předsedy, to je vzdálené hřmění z mračen na východním obzoru.
Toto vše si můžeme připomínat, avšak v dnešní den se bude slavit – přinejmenším v Normandii.
