Předběžné výsledky maďarských voleb ukázaly vítězství Petera Magyara. Viktor Orbán už Magyarovi blahopřál a přislíbil, že opozice bude spolupracovat ve prospěch maďarských zájmů. Strana TISZA překročila počet 133 mandátů. To je hranice ústavní většiny. Tu dříve Orbán měl a do důsledků ji pro sebe využil. Ani institucionální změny mu však k letošnímu vítězství nepomohly. Dopočítání a hlavně souhrn hlasů ze zahraničí mohou výsledky doladit, ale podstata zůstává: v našem křídle Evropy se mění politika.

V Maďarsku jedna éra skončila, ale nastává bolestná etapa přechodu. Od nás dobře víme, jak může být obtížná. Petr Fiala po nástupu sliboval „deagrofertizaci‟ vládních struktur. Absolutně selhal a dokonce ani nedokázal vymoct z Agrofertu neprávem získané dotační peníze. Jak se podaří Magyarovi „deorbanizace‟? Šestnáct let Viktor měnil zemi ke svému obrazu. Proti Magyarovi teď bude stát celá pavoučí síť klientů. Pokusí se je zlikvidovat Peter Magyar, který dvacet let s Orbánem jel na jedné lodi? Nebo to prostě převezme a bude jednat jako capo di tutti capi pod heslem jedeme dál, taktéž dobře známém z naší domácí politiky?

Jednoduchá nebude ani pře-orientace od Kremlu na Brusel. Maďarsko se uvázalo do značné závislosti na Rusku. Těžko čekat, že se nyní stane proukrajinským fanouškem. Bylo by dobré, kdyby aspoň přestalo házet vidle do byť tak chabého evropského odporu proti ruskému imperiálnímu revanšismu. I to by byla pozitivní změna a je velmi pravděpodobná, jakkoli nejsou vyloučena překvapení.

Zábavná bude podívaná na počínání Roberta Fica. Peter Magyar je nacionalista a nehodlá se s Horními Uhry moc párat v rukavičkách. Benešovy dekrety ožijí a budou jistě mít dopad i na naši politickou scénu. Nacionalismus je padouchovo poslední útočiště a už teď sledujeme tance kolem chystaného mítinku Němců v Brně. Na pevnou ruku Andreje Babiše spoléhat nemůžeme, protože ji nemá - viděli jsme, jak se před maďarskými volbami schoval do bazénu někde na Maledivách a opatrně dýchal šnorchlem, aby ho nebylo vidět.

Před volbami Peter Magyar prohlašoval, že jeho první cesta bude do Varšavy. Pochopil to, co nedochází Babišovi (natož pak panu Macinkovi – jeho politický obzor končí na invektivách typu „ukrajinský premiér Fiala‟), že totiž je Polsko hegemon zbytku klasické západní Evropy a že by tedy bylo dobře… s ním být hodně zadobře. Taky by se Magyar chtěl spojit s Rakušany, Chorvaty a Slovinci: vidina někdejší monarchie v novodobém podání se rýsuje. S Čechy zjevně nepočítá.

Jaký závěr z toho zmatku vylovit?

Když něco je, dobře se podívat, jaké by to bylo, kdyby to bylo jinak: kdyby Orbán vyhrál. On by byl na koni, Fico na koni. Brusel by pukal vztekem, Babiš by lítal jak hadr na holi, aby se zalíbil v Bruselu i Budapešti…

Jsme toho ušetřeni. Tipnul bych si, že důležitá etapa bude, jak Magyar dopadne ve Varšavě. Od toho se bude odvíjet mnohé, s dopady i pro nás.