Oranžoví už v únoru
Nikoli v dubnu, ale už v únoru se bude konat sjezd poražené sociální demokracie. Rozhodnutí padlo hlavně pod tlakem severomoravských a jihomoravských krajských organizací. V únoru se dozvíme, co předáci vymysleli kromě toho, že stávající vedení selhalo a musí odejít.
O svém úmyslu kandidovat na předsedu strany zatím jen napůl hovoří Jiří Zimola. V nouzi si straníci vzpomněli i na Michala Haška, avšak ten se o špičkové angažmá nezajímá.
Přesunem termínu dalo stávající vedení najevo akčnost. Neznamená to však, že únorový sjezd pomůže vytáhnout káru z bláta. Nikdo totiž zatím rozumně neodpověděl na otázku, proč sociální demokracie tak strašidelně propadla. Otázka je o to zapeklitější, že podobný propad zažili sociální demokraté v Holandsku a Německu. Podle Vladimíra Špidly jsou sociální demokraté jen technokraté bez ideje. Nicméně ani Špidla neví, jaká idea by to měla být.
Sociální demokraté byli vedoucí politickou silou ve vládě, která měla štěstí na vlnu hospodářského růstu a mohla si radostně přisvojit zásluhy za zlepšování blahobytu a snižování nezaměstnanosti. To se jí dařilo až do chvíle, kdy po třech letech spoluvlády s ANO objevila Ameriku, že je Andrej Babiš ve střetu zájmu, a postavila kampaň na mediální a posléze i kriminální likvidaci soupeře. To má bezpochyby následky v současném politickém patu, kdy se zdá, že nelze sestavit funkční vládu podporovanou parlamentem, leda by se spojili nespojitelní. Jistě to ale není jediné vysvětlení příčin volebního debaklu. K němu jistě přispěl i rozkol s Milošem Zemanem, který se těší přízni zejména starší konzervativní generace socialistického smýšlení, tedy typických voličů sociální demokracie.
Ale pořád ještě nejsme na stopě nějaké ideové absence. V únoru na sjezdu sociální demokraté vymění vedení, nicméně je nejspíš čeká cesta slzavým údolím. Ta cesta, po níž pořád ještě capká ODS. Už je na tom líp, než byla, ale mnohem hůř, než byla ještě předtím.