Projev amerického prezidenta Donalda Trumpa měl široký zásah potěšení. Potvrdil přesvědčení všech, kdo Trumpa vnímají jako velkohubého šaška, zamilovaného do vlastních velkohubých prohlášení. Český pozorovatel si mimoděk připomene Miloše Zemana. Ten taky necouvne před žádnou nestoudností, jen aby na sebe přilákal pozornost.

Opačný tábor má také nabito, nadšeně tleská. V projevu našel všechno. OSN je instituce k ničemu, nedokáže ani udržet v chodu eskalátor (opět odbočka k české politice, Trumpovi měla právo zatleskat i ministryně obrany Jana Černochová, která ve světlé chvilce navrhla OSN rovnou zrušit). Evropa směřuje do pekel, protože nedokáže zachytit migrační vlnu. Uhlíková stopa je podvod, imigrace a vysoké náklady na takzvanou zelenou obnovitelnou energii ničí velkou část svobodného světa a velkou část naší planety, řekl Trump doslova. Což je myšlenka, kterou v plném rozsahu sdílím.

Potíž je v tom, že velkohubost není jen Trumpův dekorativní atribut, něco jako konverzační zvláštnost. Stala se mu koncepčním principem. Zastavil prý sedm válek, no co, pojďme je přepočítat. Momentálně vymyslel, jak ukončit tu ukrajinskou válku. Prostě… bojkotem ruské ropy a vysokými cly. Státník se nemá ohánět projekty tak očividně neuskutečnitelnými. Může leccos vykonat, ale lidé mu musí důvěřovat. Jak ale zachovat důvěru, když nestačíme sledovat jeho kotrmelce?

Možná ale, že jeho projev přece jen bude mít jeden pozitivní dopad.

V newyorské budově OSN sprdnou údržbáře a příště bude eskalátor už fungovat.