Ústavní soud při veřejném slyšení pod řízením Josefa Baxy projednával žalobu podanou na vládu 71 poslanci hnutí ANO. Jde o věc obecně známou, protože byla mnohokrát přetřásána: vláda změnila metodiku valorizace penzí, protože inflace by podle původní metodiky penze navýšila tak, že v budoucnu by hrozilo zhroucení systému. Sporná je zpětná platnost opatření a také metoda schválení v režimu legislativní nouze. Vláda nechtěla s nepopulárním opatřením vyjít před prezidentskými volbami, protože by svého favorita Petra Pavla podrazila. Ústavní soud teď řeší otázku: je možné dělat přešlapy a manipulovat režimem legislativní nouze, když je to ve prospěch státní kasy? Je to vůbec přípustné? Pokud ano, znamená to, že už navždycky bude všechno dovoleno?

Na druhou stranu je s podivem absolutní nezodpovědnost Babišova ANO k veřejnému zájmu. Je přece možné, že za dva roky bude ležet vládní odpovědnost na ANO. Primitivní logika napovídá, že by ANO mělo vládě udělat nepopulární kroky, samozřejmě za doprovodu řevu, pískotu a dalších zvukových efektů pro potěchu publika, a pak, až lidi vyčerpanou vládní sestavu znovu nezvolí, mít ve vládní roli jednodušší pozici. Víc než odpovědnost je Babišovi bližší okamžitý prospěch. Je to až zvrácené. Dělá to, aby byl zvolen. Ale i kdyby to neudělal, stejně bude zvolen, stačí se podívat na dlouhodobé preference.

Jak to dopadne? Verdikt je odročen. Nejlíp by bylo, kdyby soud vládní opatření posvětil a pro příště kejkle s retroaktivitou a legislativní nouzí zarazil. Bylo by to rozhodnutí příliš rozumné na to, aby se k němu došlo ve státě, kde rozumné není skoro nic.