Ve vládě by nebyli lidovci. Tuto potupu by politicky nepřežil Miroslav Kalousek coby předseda strany: vždyť on to byl, kdo „hřímal medvědu v ucho“ a odtrhnul stranu od sociálních demokratů coby přirozeného spojence. Jeho koncept, společné vládnutí s ODS, by byl v troskách a on by nad nimi stál coby architekt zhroucené stavby.

A zelení? To je samozřejmě ve své podstatě levicová strana, státně příkaznická a niterně nepřátelská vůči všemu, co ODS vyznává a prosazuje. Samozřejmě, že je teď šťastná, že se dostala do parlamentu. Ti naivkové, kteří ji volili z návodu politologů hlásajích „změnu“, už teď polykají hořkou pilulku vidouce, že změna je asi tak reálná perspektiva jako sněhulák na Sahaře. Asi by přežili odchod zelených do opozice. Přežil by to Bursík? Těžko by obhajoval pragmatický vyhazov!

Takže k „tolerantní ČSSD“ by přilehly v opozici zklamaná a frustrované strany odstrčené od lizu a podporované „demokratickými komunisty“ i s jejich tolerovaným stalinismem. Paroubkovi by pak stačilo lusknout prstem a Topolánek by táhnul ze Strakovky pryč i s vlajkou svého povedeného vítězství na přelomené žerdi.

Topolánkova pozice stojí a padá s trojkoalicí a Topolánek to moc dobře ví. Paroubek to taky ví. Všichni to vědí. Ústupky budou a dohoda taky bude. Jen to je otázka, kdy se k ní došineme.