Bohužel, rozhodující státy západního světa neřekly jasně a jednoznačně, že žádné další posuny hranic nebudou trpět a že neuznají už žádné další advokátíky a poblázněné akademiky v jejich touze dostat se k sudu s medem státních peněz. Ze strany kosovských Albánců nikdy nepřišla nejmenší věrohodná známka toho, že jim jde o demokracii, a jejich proklamativní "podpora menšin" je výsměch. Bohužel, osmičkový rok začíná reprízou Mnichova po sedmdesáti letech. Neklaplo to sice na den, ale na rok ano. Na našem postoji k té věci samozřejmě nezáleží, na malér je zaděláno. Na Balkáně opět poteče krev - ostatně, už teče, i když zatím jen z rozbitých nosů. Ale na Balkáně není od rozbitých k uřezaným nosům nikdy daleko. O své právo na kravál se opět přihlásili bosenští Srbové. A ten, kdo si myslí, že se nás to netýká, nechť se laskavě podívá na mapu.

Z "nezávislostí" tohoto typu mají samozřejmě profit právě ti advokátíci a fanatičtí akademici, kteří tvořívají grupu "otců zakladatelů". Ti sezobou zrno. Na obyvatelstvo zbude řezanka, bohužel krvavá.