Mám rád písničku Voskovce a Wericha na téma „ Nikdo nic nikdo nemá‟ . Co nemá? Vysvětlení je v textu. Řekne se, že to a tak a tak… ono to pak dopadne úplně naopak. Opakuju si ji často, určitě také v poslední době v souvislosti s korespondenční volbou. Jaký kravál kvůli ní byl… Jenže se k ní přihlásilo 18 tisíc občanů z odhadnutého půl milionu, pobývajících v zahraničí.

Čteme teď úvahy o tom, jak byl tenkrát ten bugr zbytečný. Zapomíná se na to, že vznikl kvůli účelovosti, která z projektu čouhala jako péro z gauče. Projekt byl následující: Ono je těch lidí půl milionu… jsou v zahraničí… to oni určitě podpoří náš skvělý tým zastávající ty nejhodnotnější demokratické hodnoty… Takže použijeme většinu v parlamentu, dokud ji máme, a ty skvělá spravedlivé lidi v zahraničí si pojistíme.

Proto byl ten kravál. Následovalo to, co je popsáno v písničce. Dopadlo to naopak. Oni se ti skvělí demokratické hodnoty zastávající lidé jaksi připojili k těm, co i doma říkají, že nemá cenu volit, protože není koho a otočili se zády příležitosti postavit se na správnou stranu.

Já říkal už dopředu: nešťourejte do voleb, volby jsou vzácná instituce, které lidi ještě věří. Podmínky voleb se mohou upravovat, ale ať je to ve shodě vlády a opozice.

A výsledek?

Nadpoloviční většina 54% občanů se bojí, že vláda volby zmanipuluje a 60 procent se jich bojí, že korespondenční volba povede k podvodům.

Není to žádná tragédie, ona je nedůvěra v naší národní DNA… proč ji ale zbytečně přiživovat? To je otázka takového typu, jako kdybyste se zeptali „ministr spravedlnosti dělat kšefty s chlápkem zrovna puštěným z kriminálu pro podvody‟.

Na některé věci nemá smysl se ptát, je třeba jen kroutit hlavou. A pusťte si tu písničku. Mám vyzkoušené, že člověka drží v optimistické hladině i v hodně špatných časech – mám to z minula vyzkoušené.