První květnový den by měl být dvojnásobnou příležitostí k mimořádnému pozastavení. Je to jubilejní den našeho vstupu do Evropské unie, letos by to bylo jednadvacáté výročí, a také Svátek práce, jako ho zavedla roku 1889 II. internacionála jako připomenutí Haymarketského masakru v Chicagu.

Nedovedu si představit, že by se 1. května někdo slavnostně vystrojil a vyrazil do ulic oslavit výročí našeho pobytu v kruhu sedmadvaceti. To před jednadvaceti lety mnozí slavili, například já, ale od té doby se mnohé změnilo a Evropská unie především. Ze světové oázy rozumu, solidnosti a životní radosti se stal parazitický byrokratický konstrukt ovládaný fanatiky zeleného socialismu. Španělský Solární Černobyl v předvečer 1. máje byl znamení, kam současné vedení EU celé společenství vede: do temnoty.

Za této situace není divu, že u nás naopak z temnoty vystoupili komunisté. Odepsaná partaj starců ožila a častuje nás takovýmito sentencemi: „Ti, kteří nám dnes vládnou, se nedají nazvat jinak než pravicová hrůzovláda. Je to vláda, která normalizuje válku, normalizuje násilí a militarizaci společnosti. Je to vláda sociálních škrtů a ožebračování pracujících.‟ Toto si troufne říct komunistická volební lídryně Petra Prokšanová. Šéfka komunistů Kateřina Konečná jde ještě dál. V rozhovoru s Novinkami jasně naznačila volební cíl: ústavní většinu. Celá kohorta posbíraná v politickém suterénu barvy hnědé a rudé se chce přilepit k hnutí ANO a věří, že se podaří beznázorového Andreje Babiše dotlačit k ústavním změnám. Tihle lidé nenávidí senát, protože druhá komora parlamentu není pro voliče suterénu přitažlivá a její kandidáti ve volbách uspějí jen zřídka. Chtějí „si vzít zemi zpátky‟, to je teď oblíbené heslo. Konečný cíl je „změna režimu‟ a s tímto záměrem nahazují udičku s návnadou „vlastenectví‟. V jejich pojetí je vlastenectví totožné s podlézáním nejagresivnější země současného světa, Rusku. „Nebojím se ho,‟ prohlašuje Konečná ve zmíněném rozhovoru. Nebojí se, protože prý „co by tu dělali‟.

Já to vím přesně, co by dělali, prožíval jsem to prvních 45 let svého života.

Možná že ty zkušenosti jsou důvod, proč si takové Konečné všímám víc než si zaslouží. Třeba se starám zbytečně. První máj v Ostravě skončil pro Konečnou fiaskem, na Mariánské náměstí nepřišla ani stovka lidí. Což je rozhodně dobrá zpráva o slunném 1. máji 2025.

Sledujte mě na Twitteru