I tehdy jezdily po ulicích tanky, i tehdy se střílelo a byli ranění a mrtví, jenže to už byly tanky československé a vrazi byli naši občané. I na těchto stránkách se v diskusích nejeden horlivec rozčiloval nad "vrahy Mašíny". Kdopak se bude rozčilovat nad vrahy z Lidových milicí?

Přitom je zajímavé, že legálnost této soukromé armády Komunistické strany je víc než pochybná. Cituji Jiřího Bílka z Vojenského historického ústavu, jak o tom hovořil letos v únoru na ČT 24 (celá beseda viz zde, je velmi zajímavá):

"Jediný zákon, který nějak o milicích hovořil, byl první zákon o Sboru národní bezpečnosti (SNB) z roku 1948. V něm byly milice brány jako určitá škola kádrů pro SNB (tenkrát milicionáři hojně vstupovali do SNB i do armády). Tento zákon platil až do roku 1965, kdy byl vydán nový zákon o SNB, kde už o milicích nebyla jediná zmínka. Do roku 1953, kdy vznikly nové předpisy pro Lidové milice, milice podléhaly ÚV KSČ, přestože podle zákona podléhaly ministerstvu vnitra. Takže kdybych to vzal teoreticky, nejsem právník, dokud byly v nějakém zákoně uvedeny, můžeme uvažovat o jisté legalitě. Ve chvíli, kdy v zákoně uvedeny nebyly, byly zcela ilegální. Navíc zákon byl obcházen tím, že předpisy milicí hovořily o tom, že ministerstvo vnitra s nimi nemá téměř nic společného, a od roku 1953 pro milice dělala všechno armáda. Takže v této chvíli se dostaly za hranu možné zákonnosti."

Oč zde tedy jde? Komunistická strana vyzbrojovala kádry svých lidí lehkými i těžkými zbraněmi. Šla i mimo svoje vlastní zákony, chovala se tedy nezákonně. Už sám fakt Lidových milicí by tedy měl být dobrým důvodem pro rozpuštění.
Jenže to by musela být "politická vůle" a vyvolalo by to mnoho nepříjemných otázek, jež by se týkaly i lidí u moci. Už v první polistopadové vlně lidí, jimiž se obklopil Václav Havel.
Takže dnes můžeme leda tak tiše vzpomínat.