Odvolávám, co jsem odvolal
Takto volával slabomyslný král z pohádky a hodí se to na Petra Nečase, který v pátek hřímal o nepřípustnosti existence vlády, která by se neopřela o řádný poslanecký klub s minimem deseti poslanců. Což se nevydařilo a dalo to příležitost Radku Johnovi, aby postavil hráz proti komunismu s tím, že bude vládu podporovat z opozice, ovšem za obvykle vyděračských podmínek. V další pátek se tedy odehraje obvyklé divadlo s vyslovováním nedůvěry vlády, toto platí v pondělí večer. Záruka, že to bude platit zítra, není žádná.
Je zřejmé, že zde probíhá titánský boj v poslaneckých řadách, na jedné straně pocit cti a mocnost žaludeční odolnosti, na druhé straně tlak hypoték a dluhů. Držet vážnou tvář při provozování této frašky, to opravdu chce silné sebezapření. Po víkendovém názorovém kotrmelci nelze Petru Nečasovi věřit už vůbec nic.
To, co přijde, bude opředeno řečmi o závazcích vůči voličům. Ty ovšem byly porušeny. Závazek zněl rozumné finance, úsporná vláda, omezení korupce. Stal se opak. Na závazky vůči voliči se tato vláda opravdu vymlouvat nemůže. Nebyla schopná schválit ani zákon o služebním postupu úředníků, aby nebyl omezen přístup k výnosným sinekurám na klíčových úřadech státní správy. Situace už definitivně pozbyla nějakých definovatelných obrysů. Bártův podnik se rozbil do podoby tlupy chamtivců usilujících o osobní zájmy. To má být oporou vlády na dva roky? Směšná, odvolávám, smutná to představa.
