Praha je prosperující město s vysokou životní úrovní a s tempem života, o jakém se zbytku státu nezdá. Zde mají lidé pro socialistické praktiky příkaznictví a redistribuce peněz pramalé pochopení a každý sociálně demokratický předák by tu měl těžké postavení, ať by proti němu stál Topolánek nebo kdokoli jiný. Sám Topolánek se pokusil vytřískat z Paroubkovy opatrnosti body a vyzýval ho k souboji s halasností siouxského náčelníka z románu Karla Maye, ale na veřejnost to velký dojem neudělalo, takže toho brzy nechal.

Nyní to vypadá, že Paroubek našel toho pravého v osobě doktora Davida Ratha. Připomeňme si, že dlouho uvažoval o kandidatuře Martina Jahna, ovšem narazil na několik překážek, jednak na opozici uvnitř vlastní strany, jednak na neochotu Martina Jahna do takového podniku jít. Stejně dopadly námluvy s Pavlem Teličkou. Nicméně už tyto úvahy naznačovaly, že Paroubek si nepřeje mít v čele pražského volebního tažení maskota typu Petry Buzkové. Chtěl tam mít dělného, důvěryhodného člověka, pokud nestraníka, tím lépe. Věděl, že se tento člověk neutká ani tolik s Topolánkem, který povede kampaň ODS, ale s předpojatostí voličstva, navíc dlouhodobě zpracovávaného médii, která si pořád ještě užívají opoziční košili a předpojatě se stavějí prakticky proti všemu, co vládní strana udělá nebo řekne.

Takže nakonec to vypadá na Davida Ratha.

Rath je nestraník a má dokonce za sebou údobí členství v ODS. V současnosti je asi nejviditelnějším členem Paroubkovy vlády. Jeho spor s šéfkou Všeobecné zdravotní pojišťovny poněkud připomíná finále filmu Válka Roseových - zatím se oba nehoupají na lustru, ale mají k tomu blízko. Pro značnou část novinářů je Rath jednoznačně mužem v černém klobouku, určeným k zastřelení. Nedejme se však mýlit mediálním obrazem, třebaže výsledky zkoumání STEM jakoby ten obraz potvrzovaly: David Rath se tam krčí na spodních příčkách žebříčku popularity, ovšem aspoň si může popovídat se svým eventuálním volebním rivalem Mirkem Topolánkem, který tam sedí taky. Navíc, jeho ministerské úsilí může přinést i pozitivní ovoce a pokud by se Rath stal historicky prvním úspěšným ministrem zdravotnictví, nebo by aspoň dokázal úspěšnost přesvědčivě odpředstírat, mohl by na žebříčku popularity vyletět hodně nahoru. Ostatně, že je vnímán jako nebezpečný protivník ODS poznáme už podle toho, že od samého začátku na něho občanští demokraté pálí ze všech hlavní.

Paroubkova volba je odvážná, riskantní, tak trochu sázka "hop nebo trop". Pokud s Rathem v Praze vyhraje, bude pokládán za geniálního stratéga. V opačném případě Ratha odepíše, což by musel udělat tak jako tak.

Zařazená zpátečka
Zpátečku zařadil Jiří Paroubek ve věci lustračního zákona. Nejdříve se vrhnul v náhlém vzplanutí sympatií vstříc drzému komunistickému nápadu, že by se lustrační zákon zahrnul mezi akty diskriminace, jako je diskriminace kvůli věku, pohlaví, sexuální orientaci nebo rase. Vyvolal tímto postojem takovou nevoli, dokonce i mezi svými spolustraníky, že z věci couvá. Že prý ta otázka přijde na přetřes za dva roky, až bude situace zralejší. Domyšleno důsledně, je to ještě skandálnější výrok, než ten první postoj. Předpokládá s naprostou samozřejmostí, že za dva roky budeme vězet v komunistickém chomoutu tak hluboce, že po lustračním zákonu ani pes neštěkne.