V místních volbách ODS vyhrála drtivě a nahlíženo z jakéhokoli úhlu, tento fakt by měl být pro ČSSD varujícím signálem, že něco dělá špatně. Nicméně v senátních volbách, třebaže ODS zase zvítězila a získala dokonce absolutní většinu v senátu, nešlo o totální převálcování. V jedenácti obvodech, kde se rivalové střetli "mano a mano", vyhrála ČSSD.
Většina v senátu, to je ovšem velký trumf, jelikož v důsledku toho může senát vrátit do dolní sněmovny jakýkoli návrh zákona, který se nebude líbit ODS. V tom je ten problém - vrátit do dolní komory. Tak je to nastaveno ústavou. Bohužel víc senát nemůže udělat.
Je to určitá převaha ODS, ovšem ne absolutní. ODS díky tomu může pozdržet levicové avantýry typu "zákoník práce" ve stylu "všechna moc odborům", ale nemůže je zastavit. Levicová vláda by měla s modrým senátem za zády těžký život, ale "co tě nezabije tě posílí".
Zpátky k sestavení vlády. Kdyby Paroubek jednal racionálně, řekl by si - nemá smysl jít do třetího volebního období s takto špatnou kartou, raději půjdeme do opozice a z opozičních lavic budeme sbírat body a v dalších volbách oškubeme modrého ptáka o peříčka. Jenže toto není v Paroubkově stylu. Hned poté, co Hrad dal najevo svůj úmysl pověřit úkolem sestavit vládu zase ODS, Paroubek se ozval a hovořil o "dobrodružství". Jenže to dobrodružství bude dělat on, ne ODS.

Prezidentův projev
Václav Klaus promluvil k národu v sobotu večer, když udílel řády a vyznamenání. Povznesl se do výšin takřka havlovských a v podstatě opakoval svoji tezi formulovanou na závěr posledního jednání s předáky parlamentních stran, že je třeba shody, že je třeba ubrat i přidat. Jistě by se mu líbila velká koalice, protože by mu zajistila druhé funkční období na Hradě. Ovšem sebehavlovštější morální apely ho nezbaví zásadního rozhodnutí určit toho, kdo se pokusí sestavit vládu a nabídne ji parlamentnímu hlasovacímu procesu.

Kudy chodí politika
O Petru Pithartovi se ví, že se stal svého času předsedou Senátu většinou jednoho (svého) hlasu. Z volebního výsledku druhého kola ve 44. obvodu také trčí jeden hlas: poražená Jana Fischerová získala 12001 hlas, kdežto Petr Pithart o čtyřiadvacet více. Dá se předpokládat, že havlíčkobrodská starostka pro sebe hlasovala. Kdyby to neudělala, mohla mít výsledek neobvykle zaokrouhlený, rovných dvanáct tisíc! Pithartův stranický šéf Jan Kasal se domnívá, že Pithart vděčí za vítězství hlasům z obce Žižkovo Pole. Oba dva tam otevírali novou silnici a nechali po ní projet maminky s kočárky. Vděčné maminky pak vrhly svoje hlasy v tu stranu, odkud podle nich přišel asfalt, a tak mohl Petr Pithart zvolat svoje "hurá" vítěze. Tak to chodí v politice, někdy po asfaltu. Jana Fischerová teď musí přemýšlet, co měla ona otevřít, aby k volbám přišly i ty čtyři a půl tisíce lidí, kteří ji volili v prvním kole a na druhé kolo zůstali doma.