Napsal mi pan P.S., věkem je podle toho, co píše, spíš blíž mému ročníku než nějaké generaci Zet. Z osmašedesátého má s Rusáky špatné zkušenosti a žádný fanoušek Putina není. Nicméně mu leccos vrtá hlavou a vyzval mě, abych mu odpověděl na pět otázek. Zde jsou:

1. Proč Putin napadl Ukrajinu?
2. Je vše takové, co se prezentuje v oficiálních zprávách?
3. Co je pravdy na zprávách z jiných zdrojů?
4. Nepřehnali jsme ten antirusismus? Nezahnali jsme je moc do kouta?
5. Mají ještě co ztratit? Pokud ne, pak je to špatně!

Zároveň ale dodal, co ho k otázkám přimělo. Dodal odkazy na dva materiály z Parlamentních listů. Ten první (zde) míří na přednášku amerického profesora Johna J. Mearsheimera. To je stoupenec tzv. realistické školy, charakterizují ho jako nejvlivnějšího zastánce této školy ve své generaci. Jeho vůdčí myšlenka je opřena o představu anarchického mezinárodního systému, v němž se vůdčí mocnosti racionálně snaží dosáhnout regionální nadvlády. V roce 1994, kdy se Ukrajina rozhodla vzdát nukleárních zbraní a připojila se ke smlouvě o nešíření těchto zbraní,  Mearsheimer varoval, že je to chyba a že časem bude Ruskem napadena (zde). 

Nicméně už v roce 2014 varoval před uvažovaným přijetím Ukrajiny do NATO (zde). Tyto myšlenky obsahuje i přednáška publikovaná PL se zjevným úmyslem zasít pochybnosti – že se to daří, o tom svědčí i znepokojení pana P.S. Se stejným nadšením a zřejmým záměrem dělat Putinovi užitečného idiota vytáhly Parlamentní listy postoje plukovníka Douglase Macgregora, někdejšího poradce při ministerstvu obrany a nyní analytika a televizního komentátora. Aktuálně vystupuje ve FoxNews, kde prezidenta Zelenského nazývá loutkou a je veleben ruskou státní televizí, taktéž prosazuje, že Rusko se může zmocnit kterékoli části ukrajinského území (zde).

Co s tím? USA jsou svobodná země a hovoří mnoha hlasy. Douglas Macgregor je zřejmý exot, u Trumpa ho snášeli tři měsíce a pak ho vyhodili a zjevně nemá smysl polemizovat s tvrzením, že Zelenskyj je loutka (byl řádně zvolen v mezinárodně monitorovaných volbách) a že Rusové postupují v Ukrajině až moc mírně. Profesor John J. Mearsheimer je na rozdíl od něho seriózní myslitel a jeho názor, že úvahy o vstupu Ukrajiny do NATO byly pochybené, naprosto sdílím a v minulosti jsem ho zde vyjádřil. Je tedy směšné, když Parlamentní listy ve své snaze služebníčkovat cizí mocnosti vyloupnou z množství svobodně vyjadřovaných názorů dva extremisty s nadějí, že čtenáři je budou vnímat jako nějaký rozhodující hlas v americkém veřejném životě. Tolik úvodem.

Co je podstatné

Podstatné je, že ani NATO, ani EU nezahájily žádné definované procesy, které by směřovaly k přijetí Ukrajiny do jedné či druhé organizace. Ozbrojený útok byl tedy veden jinými úmysly a neměl žádné reálné opodstatnění. Mýtus o Rusku zahnaném do kouta je směšný a neobstojí základní logice. Rusko je sice industriálně impotentní, je to skutečně benzínová pumpa, která se tváří, že je stát, nicméně vlastní atomové zbraně. Nějaké zahánění do kouta nepřichází v úvahu, a ani v současné vyhrocené atmosféře nedělá Západ, respektive NATO, žádné kroky v tomto směru – do té míry je nedělá, že USA neodpověděly na ruské vyhrožování nukleárním arzenálem. 

Pokud jde o otázku č. 1, proč Putin napadl Ukrajinu, není třeba se obracet na média oficiální nebo alternativní či jakákoli jiná. Ve svém projevu z 21. února Putin vyslovil to, co publikoval už před tím, že Ukrajina není regulérní stát, že Ukrajinci nejsou národ, že je to území a populace, které patří do svazku Ruska. Poslechnout si ho lze zde. Co mají Rusové ztratit nebo neztratit, je čistě v jejich rukách: na jejich území nestojí žádný cizí voják a není tam žádný cizí tank. Jde o čistou agresi, ano, v duchu tezí profesora Mearsheimera, že se mocnost snaží získat nadvládu nad okolím – to je jádro jeho přednášky. Jenže v případě Ukrajiny narazila kosa na kámen. Jak to dopadne, nikdo neví.

Osobně si myslím (a zdaleka nejen já), že Putin udělal tragickou chybu, která Rusko osudově oslabí a nažene ho do područí Číny. Bude jí sekundovat jako slabší partner a dodavatel surovin a za dvacet, třicet let přijde o Sibiř. To už bude Putin mrtvý a jeho nástupci budou proklínat 24. únor jako den, kdy se snu o Velkém Rusku začal kopat definitivní hrob.