Odchází ministr Dobeš
Těžko říct, zdali je to dobré nebo špatné znamení, že odchází už osmý ministr Nečasovy vlády. Záleží na úhlu pohledu. Je to opravdu tak špatná vláda? Anebo bere svůj úkol vážně a odcházejí ti, co na to nestačí?
Loni na jaře měl Dobeš odejít také, ale udržel se a od té doby byl neustále na tapetě. Jeho poslední kousek byl zásah proti nezávislé akreditační komisi. Ten v podstatě zpochybnil jeden z pilířů hodnoty vysokého školství u nás. Vysoké školy mají mít pověření akreditační komise. Podle Dobeše mají mít pověření plus požehnání od ministra.
Studenty plzeňských práv – všichni se přihlásili a nastoupili do ústavu v době, kdy se o tamních poměrech otevřeně psalo a celý ten podnik už tehdy měl doslova šílenou pověst – bude teď zajímat, zdali ministrovo rozhodnutí bude platit i po jeho abdikaci. Mělo by platit, pokud ještě něco platí a dodržují se nějaká pravidla. Ministr rozhodl coby ministr a není možné, aby jeho rozhodnutí padla jen proto, že ministrem už není. Ledaže by vše bylo jinak.
Odchod Dobeše je prezentován jako protest proti úsporným opatřením, aplikovaným na rezort školství. Je to od Dobeše a jeho strany zřetelně podpásová rána. V oblasti státní moci neexistují zbytečné rezorty. Nechť pan Dobeš a jeho strana ukáží na zbytečný rezort, kterému pro zbytečnost úspory neublíží. Jde tedy o zřetelnou výmluvu, nepříliš věrohodnou.
Nicméně je třeba přiznat Dobešovi i ctnosti. Odchází více méně z vlastní vůle. Pokoušel se o reformy a jiná věc je, že je nezvládl. Podle sociálních demokratů to byl nejhorší ministr školství v polistopadových dějinách. Jenže, nebyli horší ti, o kterých vůbec nic nevíme?