Od špatného k horšímu
Italové Mussoliniho zlynčovali a Libyjci zřejmě s Kaddáfím zatočili stejně. Ony ty revoluční události, než je básniví bardi převyprávějí do oslavných slok a sochaři odlijí do bronzu, vypadají buď směšně, nebo odpudivě. V davu lidí šlapajících po člověku, před kterým se ještě před rokem tetelili asi nebude moc jemných a kultivovaných duší. Samozřejmě by byl ideální řádný soud, jenže to je asi jen zbožné přání, reálně nesplnitelné. Každý soud musí nutně mít politický ráz. Neunikl tomu ani soud s nacisty v Norimberku.
Zdá se ale, že smrt Kaddáfího provází více skeptických komentářů, než je obvyklé. Neopakuje se naivistický jásot, který opěvoval "arabské jaro". Zatím pády diktátorů vedou spíš k horšímu než k lepšímu, příklad za všechny je Írán, který byl za šacha autenticky se rozvíjející zemí na strmém vzestupu a po takzvané revoluci se k moci dostaly ty nejtemnější síly a udělaly z něj darebácký stát, kvůli němuž se musí budovat protiraketová obrana.
Jisté je, že bez angažmá NATO by Kaddáfí lynči unikl a chtě nechtě aliance má velký díl odpovědnosti za to, co se bude v Libyi dít nadále. Je velmi nepravděpodobné, že tam vznikne oáza demokracie, slušnosti, kultury a prosperity. Spíš tam krev téct začala. Angažmá pod trapnou záminkou "ochrany civilistů" vzniklo ne zcela pochopitelným politickým samovývojem, za nějž nenese žádná konkrétní osoba výraznou odpovědnost. Tím hůř! Boty kopající do Kaddáfího těla obrazně vzato kopaly do ideje "konce dějin", který nastává, neboť demokracie se přesvědčivě osvědčila jako univerzálně a optimálně fungující systém. Zkrátka, je to problematické a smutné vítězství.
