Několik desítek hodin uplynulo od zveřejnění jakési neoficiální verze údajného mírového plánu pro Ukrajinu. Byly vyplněny rozčilenými diskusemi, byla zaujata zásadní stanoviska a projevily se rozhodné postoje. Celý ten rej nicméně nedokáže zastřít několik faktů.

Nejdůležitější je, že se zřejmě jedná.

Pokud se jedná, je to bez účasti evropských mocností. Přestože se jedná o událost na evropském kontinentu, žádný evropský stát na její běh a výsledek nemá žádný vliv.

S ideálním výsledkem, tedy vítězstvím Ukrajiny v tom smyslu, že by získala celé území včetně Krymu, nepočítá nikdo soudný.

Každý výsledek bude mít charakter kompromisu.

Ať bude kompromis jakýkoli, vždycky se najdou lidé, kteří o něm budou tvrdit, že je špatný a měl být jinak a že je to Mnichov a zrada.

Jaké závěry si z toho udělat?

Už vpád na Krym a následně pak přepadení Ukrajiny nevratně rozbilo iluzi nastavenou po odpískání Studené války, že svobodný svět může mít Rusko jaké svého standardního člena, nebo aspoň partnera. Rusko bude zřejmě navždy „nespolupracujícím hráčem‟ a potenciálním protivníkem. Evropa má šanci, že toto procitnutí z růžového snu o věčném míru jí pomůže vzpamatovat se. Toto „vzpamatování‟ bude dlouhý a bolestní proces. Bude vyžadovat změny politických priorit v klíčových zemích Západu a odvozeně v Evropské unii.

Upevňování obrany k tomu může být dobrý nápomocný nástroj. Vyžaduje totiž racionální uvažování a podporu vlasteneckého cítění: bez vlastenectví nemůže žádná armáda fungovat. Tlupa žoldnéřů ano, ale skutečná armáda nikoli. Připadá mi až šílené, že odpůrci progresivismu nechápou tuto základní skutečnost. Posilování obranyschopnosti svobodného světa je neslučitelné s mesiášským projektem záchrany planety a převýchovy obyvatelstva do tvaru jednotně uvažujícího bezpohlavního stáda. Buď jedno nebo druhé, taková je volba.

K té obraněschopnosti dodám ještě poznámku. Minulý týden francouzský generál Mandon vyvolal poprask slovy,že Francie musí být připravena obětovat své děti. Měl samozřejmě pravdu, stejně jako mluví pravdu náš náčelník genštábu Karel Řehka – a také vyvolává poprask. Francie není ochotna posílat své mladé lidi do války. Žádný stát svobodného světa včetně Česka k tomu není připraven. Věrohodná odstrašující síla, kterou musíme postavit, musí být do maximální míry technická. Je třeba vygenerovat sofistikované systémy, na které nebude stačit primitivní ruská společnost (která ochotně dávám své syny zabíjet, to je jediné, co jí opravdu jde) . A právě tento technický obranný val se dá vybudovat, jen když zapomeneme na nesmysly s větrníky a soláry dovezenými z Číny a začneme se vracet ke kořenům evropské racionality.

Ta byla v době svého vrcholu na přelomu 19. a 20. století tak úspěšná, že ovládla prakticky celý svět. Teď bychom měli být aspoň schopni ubránit svůj pajšl, aby za nás nemuseli Američané domlouvat dohody, které pak budeme pomlouvat, že jsou hanebné.