O pojmu ústavní zvyklost prohlásil prezident Zeman, že je idiotský. Jde podle něj prostě o obyčejnou zvyklost, o nic víc, a prezident z vůle lidu volený má podle něho právo zvyklosti změnit.

Také Václav Havel měl svá oblíbená slovíčka. Jistě by se z nich dal sestavit specifický slovníček, namátkou si vzpomínám na slovo smysluplný – nepamatuji, že bych se s ním před Havlovou érou setkal. Měl rád i slovo "podivný". Bylo to v jeho ústech slovo odsudečné. Něco se mu nezdálo a označil to za jakési podivné cosi. Miloš Zeman se s tím takhle nepáře. Jeho oblíbené slovo je idiot, v tvaru adjektivním idiotský.

Je v tom hodně psychologie. Havel se stylizoval do pozice člověka výsostně slušného, neagresivního, nenadřazujícího se. Zeman je v tomto ohledu jeho protipól. Je nositel jediné pravdy. Proto sehrál onu – podivnou – hru s prezidentskou kandidaturou , kdy nechal nasadit jako kandidáta nemastného neslaného Bureše a předpokládal, že z dalšího kola vzejde on, Vítězný a Neomylný, a byl pak hluboce uražen, kdy musel prchat zadním vchodem před novináři, když to nedopadlo. Choval se podivně, on sám, pokud by šlo o někoho jiného, byl by to asi nazval idiotismem.

Za idiotismus teď označil názor, že politický stroj musí běžet podle zákonů, přičemž ústava je soustava těch nejvyšších zákonů, ale protože nelze do litery zákona zapracovat všechny varianty možných situací, musí běžet též podle zvyklostí, tedy podle osvědčených a zavedených nepsaných dohod. Na tom ostatně stojí politika v kolébce demokracie, totiž v Británii, kde psanou ústavu ani nemají.

Smetením jedněch zvyklostí nastolujeme jiné. Zeman nastolil zvyklost, že prezident smí navrhnout vládu ze svých kamarádů mimo vůli parlamentu, třebaže mu parlament navrhl seriozní alternativu. Jak se zachovají příští prezidenti? Co když lid zvolí ještě většího demagoga a velkohubého žvanila, než je Miloš Zeman, jakkoli je těžké si takovou figuru představit? A co když ten příští spasitel prohlásí další zvyklosti za idiotství a vrazí do škvír ještě hrubší klíny?

To jsou otázky, o kterých by měli přemýšlet i ti, kdo tak vehementně prosazovali přímou volbu prezidenta a prezentovali ji jako vyšší stupeň demokracie. Teď tu mají Rusnokovu vládu s ministrem Fischerem, kterému někdo obratem ruky vysolil šest milionů. Pročpak to asi dělal, to je otázka pro chytrou hlavičku.

Ostatně soudím, že idiotství je myslet si, že Rusnokova parta si bude sedět na rukou a čekat nečinně do 8. srpna, kdy by o důvěře měl hlasovat parlament.