Ať se přihlásí ten, kdo si pamatuje na něco podobného, co zažíváme v souvislosti s koronavirální panikou. Opakuji zde skoro denně, že se to odehrává na pozadí normální chřipkové epidemie, která každoročně u nás postihne sto šedesát až dvě stě tisíc lidí a pes po tom neštěkne, třebaže chřipka má jednoprocentní úmrtnost, což je šestnáct set až dva tisíce nebožtíků. 

Nakaženo koronavirem je momentálně pět lidí. Kolik asi lidí se nakazilo exotickou chorobou, jako je malárie, horečka dengue nebo cholera? Je jich taky pět? Spíš víc?

Panika má celosvětové důsledky. Pečlivě sleduji všechno, co se týká fotografování a fotoaparátů. Ať otevřu kteroukoli webovou stránku kteréhokoli asijského výrobce (a v podstatě jiní nejsou), v záhlaví je omluva, že se dodávky zpozdí v souvislosti s koronavirem. Firma Canon zavřela na čtrnáct dní čtyři své výrobny v Japonsku. Apple hlásí, že kvůli výpadkům v Číně nenaplní kvóty. A tak dál. Tady končí legrace, doslova miliardy vyletí komínem a budou někde chybět.

Jsou i komické momenty.

Vláda, zřejmě každá, ale nás zajímá ta naše, na jedné straně varuje před panikou, na druhé straně vyhlašuje opatření, která paniku podporují. Soutěž v biatlonu se konat bude, ale bez diváků. Holt kdyby se konala s diváky a někdo se tam nakazil, média by sežrala ministra zdravotnictví. Kolik se tam nakazí obyčejnou chřipkou? Žádný, protože to bude bez diváků. Zájemce o chřipku musí jít na fotbal. Kdyby ministr zdravotnictví zakázal diváky na fotbale, média by ho sežrala.

Z toho plyne poučení pro vládu: jednej tak, abys vyvolával dojem učinění opatření a aby tě média nesežrala.

Hepčí! A ať slouží.