Události se od osudově převratného čtvrtečního rána valí tak rychle, že nám epizody splývají a rozšifrují je až historici. To bude po všem, všechno bude jinak a jejích závěry zaujmou zase jen historiky. Nicméně už dnes se můžeme na chvilku zastavit a ohlédnout se, co se v uplynulých desítkách hodin dělo.

Výsledkem je nebývalá vlna solidarity a podpory Ukrajině napadené zjevně nepříčetným diktátorem Putinem, v posledních hodinách s podporou dalšího zločince, nelegitimního prezidenta Běloruska. Tato podpora ale nepřišla naráz a už vůbec nepřišla tak, že by se Evropská komise sešla, vyhlásila sankce, doporučila dodávky zbraní a dalšího materiálu. Ne. Iniciativa přišla z USA a Británie, tedy mimo EU a v podstatě zároveň z východního pásma EU počínaje Pobaltím, přes Polsko po Česko a Slovensko. Naopak brzdou celého podpůrného procesu bylo Německo a Maďarsko.

Zde se nabízí vysvětlení.

Německo podlehlo ideologickému třeštění o spáse světa, což ovšem v praxi mělo znamenat, že se zruší výroba energie zavedenými metodami a místo toho se přejde na spalování plynu a bude se při tom křičet, že jde o přechodnou fázi a důraz je na OZE: ty jsou nepoužitelné, takže to na věčné časy pojede na ruský plyn. Odtud to zdráhání.

Maďarsko je zahnané od EU do kouta a tíhne tedy k lišácky nabízené pomocné ruské ruce. Také Polsko dostává od EK pravidelnou baštonádu, ale pociťuje hrozbu tak silně, že zaujalo od začátku pevný postoj.

Nicméně hrozba je tak ohromující, že státy Unie stmelila a do nového týdne EU vstupuje překvapivě sjednocená proti nepříteli, který se na Ukrajině díky hrdinství Ukrajinců zjevně dostal do potíží.

Z tohoto procesu, odehrál se opravdu v rozmezí hodin, si můžeme vzít poučení.

Nemá smysl čekat, že se Evropská unie bude chovat jako stát, jelikož státem není. Každé takové očekávání vede ke zklamání, bylo to v covidové krizi a je to tak i v krizi ukrajinské. To není hodnocení pozitivní nebo negativní, to je neutrální konstatování faktu.

Za situace skutečně společného zájmu se dovede ad hoc sjednotit ke koordinované akci a to se stalo jak v covidové krizi, tak i dnes. To je jednoznačně pozitivní zjištění. Máme k sobě blízko, ale jsou tu i institucionální vazby propojení a koordinaci umožňující. Jak například by se podařilo uzavřít evropské nebe ruskému leteckému provozu? Kdo by odstřihl zatím jen vybrané ruské banky od SWIFT? EU zde skvěle zafungovala jako rámec a nástroj k dosažení cíle, na kterém se všichni shodli.

Vyšlo se z národních států,, využilo se unijních rámců a vyvinula se efektivní síla.

Toto je třeba si uvědomit, zdůrazňovat to a stavět na tom další perspektivu. EU má spojovat a koordinovat, místo toho aby regulovala, dirigovala a poručníkovala pod tlakem lobbistických struktur ovládajících páky byrokratického aparátu. Takové je poučení ze stávající krize a dej bůh, aby se na ně nezapomnělo a Unie se nevrátila od bojů s Putinem k bojům proti pomazánkovému máslu a za regulaci příkonu vysavačů prachu.