O ombudsmana víc
Jednou, bylo to ještě za minulého režimu, jsem byl svědkem týrání dítěte. Zavolal jsem policajta, chlapečka odvezla sanitka s odraženými játry, surovec (jeho bratr) se dostal před soud, jak to bylo dál, to nevím - soudní jednání bylo imbecilní, na nic se mě neptali a nikdy jsem se nedozvěděl, jak to dopadlo. Dopadlo by to dnes lépe?
Pochybuji. Znám případ krutě týrané ženy. Nepomůže jí nikdo, žádný dr. Motejl, žádný ministr Kocáb. Dětské domovy jsou plné dětí. Ví se dopředu, že devět z deseti skončí v kriminálu. Přesto není možné změnit zákon o adopci. Další nesmysl, o kterém se kriticky mluví celou dobu, co jsem na světě. Nikdo s tím nehne z důvodů, které nechápu.
Proč je nápad zřídit dětského ombudsmana pro politiky tak lákavý? Vznikne další instituce, další sinekury, další penězovody. A to je, oč tu běží, ne o děti. Kdyby opravdu šlo o děti a jejich osudy, daly by se upravit zákony již existující a šlo by to zařídit, aby stávající instituce konaly to, za co jsou placeny.
