Na současné politické situaci najdeme mnoho pozoruhodných prvků. K těm podstatným patří přesun vydíracího potenciálu. Lidově se tomu říká držet delší kus provazu. Silný vydírací potenciál má prezident Miloš Zeman, jelikož si vyhradil právo svévolně vykládat výsledek voleb. 

Ty dopadly tak, že skutečně umožňují dvojí výklad. Ovšem tento potenciál je podstatně slabší, než jaký by byl, kdyby obě koalice nezískaly výraznou většinu 108 poslanců v parlamentu. Prezident tak ztratil možnost parlamentem mávat a dokonce riskuje, že se i dolní komora obrátí proti němu. Ta horní už zuby ukázala, trvá na hodnověrné informaci o jeho zdravotním stavu a netají se odhodláním ho od moci odsunout, pokud by věrohodná dobrozdání nebyla přesvědčivá. Tvrzení o prezidentově obědu vinné klobásy budí více pochybností než důvěry.

Andrej Babiš procitl z povolebního stavu groggy a oznámil, že v neděli dostal od prezidenta příslib pověření sestavit vládu. Více bychom se měli dozvědět dnes, tedy ve středu. Bude záležet – opět – na důvěryhodnosti, jakou bude sdělení podloženo. Asi bychom si nikdo nepřáli, aby Hrad fungoval jakousi tichou poštou přes kancléře Mynáře. Naděje na sestavení vlády vedené ANO je málo pravděpodobná, hra na jednání by bylo jen divadlo s cílem vše zdržet – bez jasného cíle. Dříve či později musí sněmovní většina převážit.

Tím vše ale nekončí. Jde o sestavení struktury sněmovny, o její funkcionáře. Nejpočetnější klub má ANO, ovšem o složení se hlasuje a převahu má demoblok. Tady už to poměřování konců provazu není tak jednoznačné. „Pokud bude probíhat předání moci hladce, budeme respektovat poměrný systém v orgánech sněmovny. Pokud to nepůjde hladce, tak to nebude,“ řekl k domu staronový předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Je to nabídka typu něco za něco a je to nabídka rozumná. Co naplat, ANO má za sebou silnou voličskou podporu a nějaké válcování by se nemuselo dlouhodobě vyplatit. Dohoda by tedy byla všestranně prospěšná. Snad se po středě posuneme k nějakému zřetelnějšímu východisku.

Jaksi na okraji zůstává půtka uvnitř zklamaných Pirátů. Zde se naplňují temné předtuchy, že pirátská přímá demokracie je cesta do pekel. Je evidentní, že mimořádně ničivá torpéda zasáhla Piráty pod čarou ponoru právě zevnitř pirátského fóra. Teď odtud přicházejí návrhy na odchod do opozice. To si má Bartoš podat ruce s Babišem a Okamurou? Anebo vést osobní partyzánskou válku? Nad tím se nechce ani přemýšlet.