Nejdřív roušky jo a pak zase ne. Tohle je příležitost k velikému povyku a však taky nastoupila obvyklá sestava, takový ten FIDEH, Fialův Demokratický Houf: Petr Fiala tu stojí u mukrofonu se starostlivým výrazem v obličeji, jemu po boku pirát Bartoš s dredy už úhledně připlácanými k lebce a v saku a kravatě, na křídle paní Pekarová a další dva pánové, co neznám podle obličeje, ale určitě to jsou předáci nějaké demokratické strany. Výkřik hněvu a smíchu duní českými luhy a háji.
Ono je to asi tak hodnotné, jako se smát Zemanovi, že se nechává vláčet pádlujícími bodyguardy v gumáku po rybníku. Je to takové nějaké trapně levné.
Problém je v tom, že opravdu nikdo neví, co s tím. Někde se ožerou a pijou jedním brčkem z flašky a všichni se nakazí a vzápětí ta či ona země zatrhne českým občanům vstup. Covidové třeštění není výmysl našeho Blbákova. Vakcína není, lék tím spíš ne, posmívané roušky jsou jakous takous zábranou, ale nejsou v oblibě. Blíží se podzim a zima, a tudíž i pravidelná chřipková epidemie se smrtícími účinky. Opravdu to není ideální východisko k rozhodování.
To, co vláda předvedla tento týden, se dá označit shrnujícím slovem bordel. Ale jako člověk konstruktivně uvažující se pokusím najít i jiný úhel pohledu.
Zásadně záleží na spolupráci veřejnosti. Ta zatím fungovala. Teď se ukázalo, že nová opatření veřejnost nepřijme. No tak se pravidla změní. Kdybychom žili v Lukašenkově Bělorusku, ten by necouvl. Jenže jsme v demokratickém státě a vláda si všímá toho, co lidi chtějí nebo nechtějí. To je snad dobře, ne?
Asi bude nutné počkat, až se opět začne natvrdo umírat. Podle hesla, že když nejde o život, jde o ...