Oslabení vazeb nebo dokonce roztržku mezi Donaldem Trumpem a Elonem Muskem předvídal kdekdo. K tomu nebylo třeba hlubokých znalostí lidských povah a vztahů mezi lidmi. Extrovertní osobnosti stižené samolibostí vedle sebe dlouho nevydrží. Síla roztržky a hlavně rychlost, s jakou nastala, je přece jen překvapující.

Zpočátku se dařilo vytvářet informační mlhu. Elon Musk odchází prostě proto, že mu vypršel kontrakt a musí se věnovat řízení svého vědeckého a technického impéria, což se ostatně dalo snadno pochopit. Muskovy tweety naznačující Trumpovu účast v Epsteinových pedofilních aktivitách ale naznačují, že se z družby vyvine slušně neslušné nepřátelství. Lidé si kladou otázku, kdo je větší magor a zatím to ukazuje na Elona Muska. Rovnocenný souboj to ale není. Co naplat, Donald Trump je prezident Spojených států a to je eso, které přebije vše.

Roztržka ale má své dopady. Progresivismus ve volbách utrpěl v Americe debakl a byla tedy naděje, že se v USA znovu rozsvítí celosvětově fungující maják racionality: nemá smysl mluvit o žádné „konzervativní revoluci‟. Není co konzervovat, starý svět už není. Ani o revolucích se nedá prohlásit mnoho dobrého. Spíš bychom si měli přát příchod nové věcnosti. Racionální přístup založený na faktech, rozhodnutí s důrazem na výsledek a ne na naplnění ideologických dogmat, to je to, co dnešnímu světu chybí. Proto ten potlesk Javieru Mileiovi a jeho motorové pile. Muskův masakr mezi zdivočelými levičáckými institucemi také měl sloužit za inspiraci. Svitla naděje, že USA obnoví svoji soft power, takzvanou měkkou sílu, která ale bývala sakra pevná, protože inspirovala. Americká ráznost, cílevědomost, racionalita, to vše dávalo světu příklad. V těch částech světa, kde se jím řídili, udělali dobře a těží z toho dodnes, i když příklad zhasl a společnosti zeslábly a zhlouply.

Mělo se to obnovit? Naděje tu byla, proto ta obliba červených čepic s kšiltem. Netrvala dlouho. Mezi prvními, kdo ji odhodili, byl Andrej Babiš… Zatím se nezdá, že by měl v dohledné době důvod ji lovit z koše. Inspirace pro novou věcnost musí přijít odjinud. Možná až z finálního kolapsu, jak káže profesor Miroslav Bárta na základě studia dlouhých časových řad...