Nastává zvláštní situace, která dává každému prostor k rozhorlení. Sněmovna projednávala prodloužení nouzového stavu celý den. Až do čtvrtka byla exekutiva rozdělená, Babiš o prodloužení nestál, Hamáček ho prosazoval, jenže do toho vstoupil Městský soud v Praze a zrušil habaďůru se zákonem o zdraví lidu, takže bylo třeba buď nouzový stav prodloužit, anebo zrušit a s ním zrušit i všechna dosavadní opatření, která, jak se zdá, velmi dobře fungují.

Situace má prvky komiky.

Základem je epidemie čínského viru s dosud plně neprozkoumanými vlastnostmi. Plošné testování ještě není ukončené, a výsledky tudíž nikdo nezná. Zpětná vazba jakékoli změny se projevuje až po dvou týdnech, to je inkubační doba (nejčastější inkubační doba) čínského viru. Každé rozhodování je tedy střílení do tmy. O kolik dní se tedy má nouzový stav prodloužit?

Vláda po čtvrtečním výprasku navrhovala 25. květen, tedy měsíc. ODS navrhovala ho prodloužit o týden. Proč o týden? Proč ne. STAN o deset dní, proč o deset dní? Proč ne. Takže nakonec vyhráli komunisté se svým 17. květnem. Proč ano? Protože byli nejblíž vládnímu návrhu. 

Nemá smysl se v tom hrabat. Jak se vše bude vyvíjet, závisí na několika faktorech. Jak se projeví dosavadní uvolňování? Pokud nedojde k druhé vlně, jistě se bude pokračovat, a nejspíš v rychlejším tempu. Záleží na vývoji v zahraničí. Zákaz vycestovat z republiky padl, ale jaksi pořád není snadné překročit hranice. To je jen ukázka pošetilosti hysterických křiků o návratu železné opony.

Zatímco politici povykují a experti se přou (jedenáct gigantů medicíny je v rozporu s osmi jinými giganty medicíny, to jen jako příklad za všechny), karanténa se bude uvolňovat a s ní se bude uvolňovat i vůle občanů ji dodržovat. Poč by to měli dělat, když každý říká něco jiného a není komu věřit?

I rostoucí skepse je důsledek karanténních půtek.