K jednání v Istanbulu se od okamžiku oznámení projektu upínaly nemalé naděje. Svědčí o nich i detail z dnešního vydání Neviditelného psa – dva naši autoři uvažují vážně i nevážně o podmínkách, za jakých by mohli získat Nobelovu cenu míru Donald Trump, respektive Vladimír Vladimirovič Putin. Eventuálně oba.

V tomto světě je možné všechno (vždycky to tak bylo), takže ani tato absurdita vyloučena není. Nicméně, jak Trump, tak Putin do Istanbulu nejedou, tudíž nobelistická vize vypadá ještě méně reálně, než v nedávné minulosti. Agenda je jasná, na pořadu je válka na Ukrajině, vše ostatní je otevřeno spekulacím. Rámec jednání je ale jasný:

Ukrajina není schopna vybojovat své původní území včetně Krymu zpátky.
Rusko není schopné vojensky porazit Ukrajinu a změnit její státní uspořádání.

To ale není žádný nový prvek v tomto konfliktu. Trvá to od začátku, kdy se nepovedla plánovaná třídenní speciální vojenská operace a konflikt se rychle přetavil do klasické poziční války, ve které jedna strana získává malé území za neúměrně vysokou cenu.

Uvažuje se o různých variantách, jak by válka mohla skončit. Dlouhodobě vypadá nejpravděpodobněji korejské řešení, tedy zamrznutí krvavé hranice na čáře fronty.

Raději se ale nebere v úvahu i možnost zhroucení současného ukrajinského režimu. To znamená převrat, ať už iniciovaný vnitřními silami anebo z Ruska. Následoval by chaos s výraznými prvky občanské války. Podle všeho co víme o ukrajinských ozbrojených silách není pravděpodobné, e by to bylo bezduché těleso, které by bez odporu přijalo nestandardní změnu velení.

Co by bylo dál, to už je vize v rozměrech postkatastrofického příběhu. Na nějaké Nobelovy ceny by pak mohli všichni zúčastnění zapomenout.