Loni před krajskými a senátními volbami vyvolala Okamurova SPD rozruch s předvolebními plakáty, které nechutností překročily běžnou normu. Jeden z plakátů zobrazoval muže tmavé pleti se zkrvaveným nožem a textem „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ‚chirurgové‘ z dovozu“, další ukazoval dva romské kluky s cigaretou a textem o školní docházce. Vložila se do toho policie, načež Sněmovna Okamuru vydala k trestnímu stíhání.

Okamurův politický podnik byl v době vypuknutí aféry na sestupné dráze. Aféra mu spadla z nebe na pomoc. Z upachtěného obchodníka se strachem se stal mučedník, pronásledovaný hrdina boje za svobodu slova. Spojil se s Trikolorou, PRO a Svobodnými. Preference se trvale pohybují nad hranicí deseti procent (připomeňme, že deset procent je zhruba dvacet poslanců ve sněmovně se dvěma sty křesly). No a teď, když jde kampaň do finále, policie usínající aféru oživila a zase máme v záři reflektorů neohroženého bojovníka, který neodvolá svoji pravdu a bude za ni bojovat… dokud se Rajchl nestane ministrem. Čeho? Vždyť je to jedno.

Na celé věci překvapuje tupost, nebo spíš netečná umíněnost parního válce státního stroje. Svoboda slova bude omílaná pořád dokola. Upřímně vzato… oprávněně. Máme před očima příklad ošidnosti kriminalizace nejasně definovaných skutků. Migrace je přece reálný problém. Média o tom mudrují od rána do večera, senát schválil cosi formálně zpřísňujícího. Okamurovy plakáty v podstatě upozornily na něco, čím se parlament vážně zabývá. Že je to šokující? Šéfpirát Hřib se převlékl za gestapáka a nechal se natočit, jak seká ruku. Paroubek na něho podal 2. února trestní oznámení. Co z toho bude? Nic? To povede ke konstatování, že levicový extremista si může dovolit nadsázku, kdežto nacionalistický konzervativec se bude odpovídat před soudem?

Je to všechno tak hloupé, že je až stydno se tím zabývat. Kdyby z tuposti parního válce nešla taková hrůza.