Od ledna by měla klesnout podpora v nezaměstnanosti. Teď je to tak, že v prvních dvou měsících podpora činí 80 procent předchozí mzdy. Měla by klesnout na 65 procent a pak na 60 procent. Prosazuje to ministerstvo práce Aleše Juchelky. Je z toho velké pozdvižení. Podporu v nezaměstnanosti sice prosadila takzvaně pravicová vláda Petra Fialy, ale Aleš Juchelka, tehdy opoziční poslanec za ANO, hlasoval pro! Načež přijde rozhazovačná levicová populistická vláda Andreje Babiše a začne vykládat, že je nezaměstnanost malá a nabídka pracovních míst velká, tak ať každý kouká a snaží se novou práci najít. „V situaci, kdy je pracovní trh stabilizovaný, nepovažujeme takto vysokou podporu za potřebnou,‟ řekl k tomu Juchelka suše.

Kam přijdu, tam vidím makat Ukrajince, takže mi postoj pana Juchelky připadá rozumný. Úspora pěti miliard je samozřejmě úsměvná za situace, kdy vláda navrhuje dluh „pod čtyři sta miliard‟. Je to příslovečné plivnutí do Stromovky, ale aspoň je to náznak racionality.

A taky potvrzení, že vlády, ať jsou jakékoli, nakonec musí dělat to, co je zapotřebí a ne to, co slíbily voličům. Kdyby jen bylo možné ty voliče do příštích voleb schovat někam do krabice a krabici strčit pod skříň, to by se to vládlo!

Na druhou stranu si volič ANO nechá líbit hodně, nebo dokonce všechno. V pondělí jsme se tu společně zasmáli veletoči Andreje Babiše ve věci „historické kohabitace‟ s prezidentem, od otevřeného štvaní k „samozřejmé‟ spolupráci. Co přijde dál? Žíněnky jsou připraveny, veletoče jsou v podstatě bez rizika. Není na čase zkusit si další salto? Měl bych jeden tip.

Šaráda s koncesionářskými poplatky je jako tříska pod nehty. Ani v závěru prvního roku nové vlády nikdo nedokázal prozradit, co se v rozpočtu ošidí, aby se dala veřejnoprávní média zaplatit z veřejných peněz. Není čas ten nesmysl odpískat? Macinka sice bude ječet, ale co je komu do Macinky? Teď se pustil do boje o rozpočet s Babišem ve stylu Davida a Goliáše. Na rozdíl od židovského hrdiny ale nemá v ruce prak, nýbrž něco, co taky začíná na „pr‟. Troufnu si tvrdit, že i odklad šarády s poplatky by vláda bez úhony přežila. Miliardy by neušetřila, protože ty dnes platí někdo jiný.

Blamáž, která vejde do dějin politologie
Ministr zahraniční Petr Macinka vystavil svému důvtipu, když naskočil na dětinskou past aktivistické skupiny Detektivní parta. Uvěřil, že s ním chce natočit podcast „Thomas Paukner“ a vůbec mu nebylo divné, že údajný „Paukner“ je maskovaný od hlavy k patě. Ochranku nechal za dveřmi a pak se ukázalo, že „Paukner“ má pod stolem maketu pistole a on sám u nohou taky maketu, pro změnu maketu bomby odpalované mobilem.

Před jednadvaceti lety napsal Miloš Zeman ve své knize Jak jsem se mýlil v politice: „Politik může být milován, politik může být nenáviděn, ale politik se nikdy nesmí stát směšný.“ První dva body jsou diskutabilní, avšak o směšnosti není sporu. Macinka ze sebe udělal stoprocentního vola. Bude ho to stát politické renomé?

Nemyslím si to. Dělat ze sebe klauna se stalo politickou zbraní. Martin Kupka taky vytáhl do volebního boje s „bábou pod kořenem“ a přineslo to body, místo aby si lidi řekli, že ODS už opravdu nemá smysl volit. Takže nakonec určitě, kdo to odskáče, je chudák maník z ochranky za to, že se nechal vystrčit před dveře a neprohledal neznámou místnost, kam měl vstoupit člen Bezpečnostní rady státu a nositel státních tajemství.