Je to samozřejmě i politická kauza. Kdyby byly normální poměry, kdyby poslanci nebyli ochotni měnit zákony za jeden český a kdyby soudy normálně soudily a všechno bylo jasné a průhledné a čisté, pak by samozřejmě privatizace letiště byla nejen normální proces, ale navýsost žádoucí proces. Stát je ten nejhorší hospodář, jak se ostatně prokázalo v dějinné etapě, kdy mu patřilo všechno, nejen letiště, ale i trafika na rohu. Bohužel, nyní je stát v rukou lidí nanejvýš nedůvěryhodných, a je proto dobře, že letiště prodáno nebude. Takové komodity, jako je letiště, mají prodávat subjekty důvěryhodné subjektům důvěryhodným. Za daných podmínek toto nelze zabezpečit.

Legální kuše
Nejvyšší soud vstoupil do hry o kuši. Velká pitomost zní: Chránit sebe a své obydlí před zloději třeba samostřílem lze nyní bez obav z trestu. To čtu na webu a autor této blbosti vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, které vyjádřil mluvčí soudu slovy:

"Použití zařízení, jehož účelem je odvrátit útok bez součinnosti obránce (např. nástražné systémy, samostříly, elektrický proud v mřížích, oplocení apod.), může být za určitých okolností posuzováno jako nutná obrana ve smyslu trestního zákona."

Problém je v těch "určitých okolnostech".
Dám příklad:
Mám dům. K němu se blíží skupina patnácti zdrogovaných magorů s basebalovými pálkami, cestou zabijí dva chodce a psa, povalí plot a míří k mým dveřím s řevem "zabijem tě, Neffe".
V tuto chvíli mohu nastražit kuši na své dveře a nemusím mít obavy, že mě soud pošle do basy, pokud šipka některému z útočníků prostřelí lalůček ucha.
Ale rozhodně mě to neopravňuje teď odejít od počítače a montovat kuši na domovní dveře. Proto to neučiním, kuši kopnu pod postel a půjdu spát. Dobrou noc, Nejvyšší soude.

Pokud mi někdo z laskavých čtenářů pošle návod, jak mám poznat dopředu situaci, kdy smím nastražit kuši nebo pušku nebo minu nebo raketu nebo cokoli, abych splnil podmínku nutné obrany, aniž bych věděl, co přijde, rád se s poznatkem podělím se čtenáři NP.