Tak dlouho se Pětka radovala z pohodlné většiny nadělené volbami, kdy pánbu dopustil a potenciální Babišovi levicoví spojenci nepřelezli laťku, až se ukázalo, že si pohodlí neužije. Začalo to už při jednání o důvěře vlády, kdy padl rekord v délce žvanění a exhibic, poté v kantýně prošvihli stavební zákon a aktuálně se plácají kolem pandemického zákona.

Parlament je obestaven šibenicemi, uvnitř řeční Okamura a paradoxní na tom je skutečnost, že doposud alarmistické medicinální kapacity nabádají k ukončení pandemického cirkusu – s výjimkou fanatického prezidenta lékařské komory Kubka. Za této situace občan těžko chápe, proč se Pětka nechává Okamurou zesměšňovat bojem o zákon umožňující neomezenou buzeraci, kdy je z počtů opravdu vážně nemocných zřejmé, že buzerace není třeba?

Jako by se zapomínalo na to, že pandemie nemá jen zdravotní rozměr. Neméně podstatný je rozměr společenský a politický. Je znepokojivé, jak roste nedůvěra v instituce, jak pande-skeptická scéna splývá s antivax scénou a ta se nabaluje na fašizující šovinistickou pravici a ta je živena ceckem Putinovy propagandy. Je to horší každým dnem.

Ona je ta důvěra podobná papírové origami, není svařena autogenem z pětimilimetrového plechu, stačí zmáčknout a je z ní chuchvalec. Fialova skvadra čelí své první krizi a zatím je ten výkon po stránce technické i uměleckého dojmu opravdu těžké hodnotit, protože porotci krasobruslení cedule se zápornými čísly ve svých kapsářích nemají.