Němci obohatili evropský politický slovník o pojem „požární zeď“. Všichni ho známe, ale pro pořádek připomenu podstatu. Politická formace je prohlášena za nedotknutelnou ve stylu indického kastovnictví. Je „špinavá“ a nikdo se jí nesmí dotknout. V praxi to znamená zákaz spolupráce. Taková nepřekročitelná překážka je vystavěna kolem německé strany AfD. V neděli rekordním způsobem vyhrála ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko. Pojem „požární zeď“ je teď skloňován ve všech pádech. Někteří říkají, že po vítězství AfD je třeba zeď posílit a nejlepší by bylo partaj rovnou zakázat. Jiní poukazují na to, že požární zeď AfD posiluje, protože vede ke vzniku nefunkčních koalic stran bez společného základu a cíle.

Nebojte se, že bych se chtěl do německé politiky plést. Glosuji českou politiku a tu zahraniční pozoruji jen přes plot. U nás máme taky takovou požární zeď. Vyhlásily ji strany takzvaného demobloku vůči Babišovu ANO. Na regionální úrovni dodržována není, ale na celostátní je neprostupná.

K té německé si přece jen dovolím poznámku laického pozorovatele: co by znamenalo v Německu prolomení, nebo aspoň oslabení požární zdi? Strana AfD je ostře politicky vyhraněná. Je nacionalistická, má krajní odpor k eurofederalismu včetně evropské měny a chce obnovit německý blahobyt na kdysi fungující spolupráci s Ruskem. Jaká německá strana by byla ochotná a schopná cokoli z takového programu převzít?

Zpět k české politice. Babišovo ANO se od AfD zásadně liší v tom, že postrádá jakýkoli program, natož aby mělo ideologii. Je čistě reaktivní v tom smyslu, že reaguje na podněty a nálady veřejnosti. Jeho hlavní metoda správy státu je sociálnědemokratická: podpora kohokoli ze státních peněz, ber kde ber.

Potíž naší požární zdi tkví v tom, že kdokoli by začal s Babišem spolupracovat, nebude mít na způsob jeho správy státu absolutně žádný vliv. Stane se ale spoluzodpovědným, až dojde k nevyhnutelnému nárazu do zdi. Zároveň ztratí vlastní autentičnost, vlastní program, pokud nějaký měl.

Náš problém je jiný než v Německu. Tady nejde o ideologickou nesmiřitelnost. Naše opozice se příliš stará o upevňování zdi a udělala z toho smysl své činnosti. Myslí si, že příslušnost k „demokratickému bloku“ jí dodá ve volbách dost voličských hlasů. Tragicky se to dá dokumentovat na ODS. Od ní už neslyšíme nic jiného, než že je Babiš ve střetu zájmů, že Macinka je trapný a Turek je úplný idiot.

To vše je pravda. Není to ale málo, Antone Pavloviči?