Veřejnost bude nepochybně zvědava na utkání obou hlavních volebních protagonistů. Je to logické a zároveň i smutné, že televizní duely tohoto typu mají takovou váhu. Síla argumentů v nich totiž hraje až druhotnou roli. Kdyby některý z duelantů vytáhl lejstra a začal recitovat čísla, pak by ho ten druhý doopravdy semlel jako kafemlejnek. Bohužel, ve volbách hrají roli i takové doslova pitomosti, jako zda Paroubek skutečně do června zhubne o deset kilo nebo ne. Ostatně, je to kupodivu, že se média nestarají o to, zdali Paroubek hubne. I Neviditelný pes je médium... Pokusíme se to zjistit.

Semele, nebo nesemele?
Mletím protivníka vyhrožuje Paroubek. Podaří se mu to? Těžko říct. Topolánek má skryté rezervy inteligence a důvtipu. Posledně zabodoval, když se vyjádřil ke zprávě statistického úřadu. Důvtipně k tomu podotkl, že je to dílo zahraničního kapitálu a že zisk mizí v cizině. Tomu se říká klamání tělem. Kdo by poslouchal a nepoznal mluvčího po hlase, myslel by, že to mluví šéf bolševiků. A když se z mluvčího vyklube předseda Občanské demokratické strany, pak je posluchač strnulý úžasem a zralý na semletí kafemlejnkem. Tomu se říká nordická lest!
K pikantním výrokům posledních dnů dlužno přičíst ještě projev Vojtěcha Filipa z 9. března. Všichni psali o jeho drzé citaci politického vraha Klementa Gottwalda. Ale jaksi unikla pozornosti tato pasáž:
" Vítězství levicových stran by sice neznamenalo, že po volbách vznikne Česká socialistická republika. To vnitřní a zejména vnější podmínky v současné době neumožňují, ale bylo by zabráněno totálnímu zbídačení nízkopříjmových skupin, jejichž zájmy naše strana hájí."
Nestačí tato ukázka chuti po převratu, po revanši, po návratu k předlistopadovým poměrům?
Zbídačení nízkopříjmových skupin... Český dělník pořád ještě bere pětinu toho, co dělníci západních států, které neměla žádná komunistická strana v péči. Nikdo nezbídačil dělníky tak strašně, jako právě komunisté. Přejme si, aby ty vnější a vnitřní podmínky trvaly co nejdéle. Nejlépe až na věčné časy...

Kavan bude platit
Na poslaneckou imunitu se vymlouval někdejší ministr zahraničí Jan Kavan, když mu Národní bezpečnostní úřad napařil pokutu 120 tisíc korun za neoprávněně skartované dokumenty. Je to jistě lepší výmluva, než kdyby tvrdil, že byl příliš napajcovaný francovkou - tuto výmluvu použil, když v lihovém oparu naboural tři automobily najednou. Za svého tajemníka Srbu snovajícího vraždu taky nemůže a neví, odkud se vzal pytel peněz v jeho osobním trezoru na ministerstvu. Nicméně pokutu zaplatit musí, rozhodl Správní soud. Možná, že to přece jen měl zkusit s tou francovkou, třeba by to prošlo i podruhé. Takhle to vypadá, že mu konečně něco neprojde a pokutu bude muset zaplatit.
Což neznamená, že se dozvíme, co se vlastně stalo se "skartovanými dokumenty" z ministerstva zahraničí. Prostě nejsou. Takže snad byly opravdu skartovány.